sv. Cyrila a Metoděje
O víkendu 25.-27.2.2022 jsme prožili první duchovní obnovu v tomto kalendářním roce, která měla sloužit jako příprava k dobrému prožití postní doby. Exercicie probíhaly v opavském minoritském konventu, který jsme mohli u této příležitosti poznat. Mše svatá, modlitba breviáře, přednášky, ztišení,
V tomto díle je řeč o neobvyklém ciboriu. Velmi krásně vyjadřuje úctu k Nejsvětější svátosti, ale také ukazuje františkánské světce, kteří obzvlášť měli v úctě Eucharistii.
Druhý díl hovoří o následování Krista. Didaktický obraz z klášterní chodby učí řeholníka, co to znamená následovat Ježíše.
Naši bratři klerici studují v krakovském minoritském semináři. Přeložili pro nás seriál o umění, které je možné nalézt v tamějším historickém klášteře. Původně polský filmek pro našince namluvil br. Jan Maria Vícha. Díl první hovoří o stromu života, který symbolizuje
Řád dal církvi mnoho svatých a blahoslavených. V prvním období řádu (čili do r. 1517) to jsou kromě sv. Františka z Assisi rovněž sv. Antonín z Padovy († 1231), sv. Bonaventura († 1274), sv. Ludvík z Anjou († 1297), bl.
Malé společenství bratří, které se vytvořilo kolem sv. Františka, dostalo v roce 1209 ústní potvrzení papeže Inocence III., a se zápalem začalo hlásat Evangelium. Nejprve v nížině Spoleto a pak na různých místech Itálie, což byl důvod přílivu nových povolání z
Malé společenství bratří, které se vytvořilo kolem sv. Františka, dostalo v roce 1209 ústní potvrzení papeže Inocence III., a se zápalem začalo hlásat Evangelium. Nejprve v nížině Spoleto a pak na různých místech Itálie, což byl důvod přílivu nových povolání
Pokoj a dobro – toto františkánské zvolání přetrvalo mnoho staletí. Svůj pramen má v postoji sv. Františka a je formou následování Zakladatele v každodenním životě skrze jeho bratry. Setkání s Ježíšem zcela změnilo Františkův život. Mělo to samozřejmě vliv na každodenní kontakty světce
Řád menších bratří konventuálů (minoritů) je rodinou synů sv. Františka realizující ideály, které náš otec popsal. Františkánská spiritualita, zachovávaná naším řádem v průběhu století, je zvláště otevřená působení Božího Ducha, což vede k lásce k Ježíši Ukřižovanému, který je přítomen v druhém člověku, a
Sv. František si ji zcela zamiloval. Když se Kristus nenarodil v paláci, ale v ubohé stáji, když „neměl, kde by hlavu složil“, když byl na kříži zbaven všeho, co měl, František hluboce věřil, že to je cesta k následování Krista. Stal se příznivcem