Dějiny řádu

Malé společenství bratří, které se vytvořilo kolem sv. Františka, dostalo v roce 1209 ústní potvrzení papeže Inocence III., a se zápalem začalo hlásat Evangelium. Nejprve v nížině Spoleto a pak na různých místech Itálie, což byl důvod přílivu nových povolání z různých vrstev společenství. Bratři

Dějiny řádu minoritů

Dějiny řádu minoritů

Malé společenství bratří, které se vytvořilo kolem sv. Františka, dostalo v roce 1209 ústní potvrzení papeže Inocence III., a se zápalem začalo hlásat Evangelium. Nejprve v nížině Spoleto a pak na různých místech Itálie, což byl důvod přílivu nových povolání z různých vrstev společenství.

Pokoj a dobro

Pokoj a dobro

Pokoj a dobro – toto františkánské zvolání přetrvalo mnoho staletí. Svůj pramen má v postoji sv. Františka a je formou následování Zakladatele v každodenním životě skrze jeho bratry. Setkání s Ježíšem zcela změnilo Františkův život. Mělo to samozřejmě vliv na každodenní kontakty světce s lidmi, se kterými se

Spiritualita

Řád menších bratří konventuálů (minoritů) je rodinou synů sv. Františka realizující ideály, které náš otec popsal. Františkánská spiritualita, zachovávaná naším řádem v průběhu století, je zvláště otevřená působení Božího Ducha, což vede k lásce k Ježíši Ukřižovanému, který je přítomen v druhém člověku, a k radostné

Chudoba

Sv. František si ji zcela zamiloval. Když se Kristus nenarodil v paláci, ale v ubohé stáji, když „neměl, kde by hlavu složil“, když byl na kříži zbaven všeho, co měl, František hluboce věřil, že to je cesta k následování Krista. Stal se příznivcem chudoby, zasnoubil se s ní,

Radost

Sv. František se radoval, když slyšel, že jeho synové dávají příklad svatosti. Vždy, když se dozvěděl dobré zprávy o svých synech, v duchu se radoval a říkal: „Pane, posvětiteli a vůdce ubohých, děkuji ti za to, že jsi mě potěšil zprávou o mých bratrech.“ Světec z Assisi tak velmi

Prostota

Kdo by dokázal popsat blaženost, jakou František zažíval, když rozjímal ve stvoření o moudrosti Stvořitele, o Jeho moci a dobrotě. Čerpal podivnou a nevyslovitelnou radost, když se díval na slunce, když pozoroval měsíc, hvězdy a celá nebesa. Ó, prostá zbožnosti, ó, zbožná prostoto! Všechna stvoření nazýval bratry a takto

Pokora

Všichni ho velebili a všichni ho chválili, ale on se považoval za někoho nejnepatrnějšího a co nejhorlivěji sebou pohrdal. Utíkal před obdivem, aby ho neovládla ješitnost.Požehnaný služebník, který se nepovažuje za nejlepšího, když ho lidé chválí a vyvyšují, ani tehdy, když ho považují za slabého, prostého a hodného