Konvent u svatých Janů (Křtitele a Evangelisty)
Podle řádové tradice byl konvent v Brně založen již roku 1230 Janem Velenem z Boskovic a jeho fundaci potvrdil o dva roky později král Václav I.. Podle klášterní kroniky daroval menším bratřím pozemek, na němž dal postavit kostelík sv. Jana Křtitele a malý konvent.
V roce 1257 byl kostel již s rozšířeným patrociniem vysvěcen olomouckým biskupem Brunonem ze Schaumburgu. Avšak roku 1262 kostel i klášter lehl popelem při požáru města. Následovala postupná obnova za přispění krále Václava II. a r. 1304 mohl ve svých prostorách přivítat provinční kapitulu. Záhy ale (1306) požár opět zničil klášter. Roku 1320 byl posvěcen presbytář kostela a do konce 14. stol. byl jižně od kostela dokončen konvent s rajským dvorem a ambity.
V období husitských válek se klášter stal útočištěm nejen mnohým řádovým bratřím z Čech, ale i premonstrátům ze Zábrdovic. Po skončení bojů povolal kvardián Jan Hufnagl nové řeholníky z Itálie, čímž došlo k přiblížení se tamějším duchovním a kulturním proudům. Klášter byl v této době také sídlem českopolských provinciálů a proslul svým řádovým studiem. Těšil se velké přízni obyvatel Brna a dostávalo se mu mnohých darů. Proto byl areál průběžně zvelebován, o čem svědčí i dochované pozdně gotické fresky z roku 1504.
Zatímco v první polovině 16. stol. lze v klášteře konstatovat jisté nepořádky, později se vzrůstem vlivu luterství, zavládl úpadek. Reformace klášter vylidnila a ten živořil materiálně i duchovně.
Za stavovského povstání byl kostel vyloupen, ač šlo o jediný chrám, v němž direktorium povolilo katolické bohoslužby ve městě. Do ostatních kostelů byli uvedeni luteráni. Během třicetileté války, za druhého obléhání města Švédy, došlo také k poškození budov.
V polovině 17. stol. žili v klášteře jen 4 řeholníci, přesto se ale klášter pomalu vzpamatovával a menší bratři si postupně získávali přízeň obyvatelstva.
Za kvardiána Barnabáše Freislera (+ 1732) byla zahájena velká přestavba celého komplexu pod vedením stavitele Mořice Grimma. Roku 1716 byla zahájena stavba loretánské kaple v prostoru bývalého hřbitova, následovala stavba ambitů s bočními kaplemi a se Svatými schody. Celý komplex byl roku 1726 konsekrován olomouckým biskupem Hanibalem kardinálem Schrattenbachem. Do roku 1737 byla postavena konventní knihovna.
Takto postupně vznikl unikátní klášterní a sakrální komplex skládající se ze tří nádvoří a tří kostelů pod jednou střechou.
Rozkvět brněnského konventu kulminoval. Za vizitace v roce 1756 klášter čítal 60 řeholníků. Jeho rozvoj přibrzdily josefínské reformy, ale ke zrušení konventu nedošlo.
V letech 1807-1840 sídlil v konvent i řádový filosofický ústav. Klášterní knihovna obsahovala více než 10 000 svazků a byla zřízena i malá observatoř. Zde strávil část svého života i známý sběratel lidových písní P. František Sušil.
Za první republiky žilo v klášteře 7 řeholníků. Nacistickou okupaci minoritský areál sice přežil, ale na konci války byl poškozen bombardováním. Přestože roku 1950 zabral klášter komunistický režim, i nadále jej spravovali minorité. Po pádu komunismu se však menší bratři znovu ujali svého kláštera, jak to jako jediný řád ve městě na stejném místě činí již téměř 800 let.
Zpracováno podle “Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích” III. díl/ I. svazk
