Bulla papeže Honoria III. o řeholi Menších bratří
Honorius, biskup, služebník služebníků Božích, milovaným synům, bratru Františkovi a ostatním bratřím z Řádu menších bratří, [posílá] pozdrav a apoštolské požehnání. Bývá zvykem, aby Apoštolský stolec vyhověl zbožným přáním a ušlechtilým tužbám prosebníků udělil laskavý souhlas. Proto, synové v Pánu milovaní, nakloněni vašim zbožným prosbám, vám apoštolskou autoritou schvalujeme řeholi vašeho řádu, naším předchůdcem, papežem Inocencem, blahé paměti, schválenou, a předáním tohoto dokumentu, ve kterém je obsažena, ji potvrzujeme. Tato [řehole] je taková:
[Kapitola 1]
Ve jménu Páně! Začíná život menších bratří:
Řehole a život menších bratří je: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě. Bratr František slibuje poslušnost a úctu panu papeži Honoriovi a jeho kanonicky zvoleným nástupcům a římské církvi. A ostatní bratři ať jsou zavázáni poslouchat bratra Františka a jeho nástupce.
[Kapitola 2]
O těch, kteří chtějí tento život přijmout, a jak mají být přijati
Pokud někteří budou chtít přijmout tento život a přijdou k našim bratřím, ať je pošlou ke svým provinčním ministrům, jimž jediným, a nikomu jinému, je dovoleno přijímat bratry. Ministři ať je pak pečlivě vyzkoušejí z katolické víry a svátostí církve. Pokud v toto všechno věří a chtějí to věrně vyznávat a až do konce pevně zachovávat a nemají manželky nebo pokud mají, a manželky již vstoupily do kláštera nebo jim daly s dovolením diecézního biskupa svolení a již složily slib zdrženlivosti a tyto manželky jsou takového věku, že již o nich nemůže vzniknout podezření, ať jim [ministři] řeknou slova svatého evangelia, aby šli a prodali všechen svůj [majetek] a snažili se ho rozdat chudým. Kdyby tak nemohli učinit, stačí jim dobrá vůle.
A ať se bratři a jejich představení vyvarují, aby se starali o jejich časné záležitosti, aby [tito] svobodně naložili se svými věcmi, jak by jim Pán vnukl. Kdyby však žádali o radu, ať mají představení dovoleno poslat je k nějakým bohabojným [lidem], na jejichž radu by svůj majetek rozdělili chudým.
Pak ať jim dají zkušební šat, totiž dva hábity bez kapuce, cin-gulum, kalhoty a kaparon až k cingulu, ledaže by někdy titíž ministři před Bohem uznali [za vhodné] něco jiného. Když skončí rok zkoušky, ať jsou přijati k poslušnosti a slíbí vždy zachovávat tento život a Řeholi. A podle příkazu pana papeže jim žádným způsobem nebude dovoleno z tohoto Řádu odejít, neboť podle svatého evangelia žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.
Ti pak, kteří již slíbili poslušnost, ať mají jeden hábit s kapuci a druhý bez kapuce, když ho budou chtít. A kteří to nutně potřebují, ať mohou nosit obuv. A všichni bratři ať nosí levné šaty a mohou je vyspravovat pytlovinou a jinými záplatami, s Božím požehnáním. Napomínám je a vybízím, aby s opovržením neodsuzovali lidi, které vidí oblečené do měkkých a barevných oděvů, jak [si dopřávají] vybraná jídla a nápoje, ale spíše každý ať odsuzuje sebe a opovrhuje sám sebou.
[Kapitola 3]
O modlitbě breviáře a o postu, a jak mají bratři jít světem
Klerici ať se modlí hodinky podle řádu svaté římské církve, kromě žaltáře. Proto budou moci mít breviáře. Laici pak ať se modlí dvacet čtyřikrát Otče náš místo hodinky se čtením, pětkrát místo ranních chval, sedmkrát místo primy, tercie, sexty a nony, a to za každou z nich, místo večerních chval pak dvanáctkrát a místo kompletáře sedmkrát; a ať se modlí za zemřelé. A ať se postí od svátku Všech svatých až do Narození Páně. Ti, kdo se dobrovolně postí v období svatého postu, který Pán svým svatým postem posvětil, to jest od svátku Zjevení Páně nepřetržitě čtyřicet dní , ať jsou požehnáni od Pána, a kdo [se postit] nechtějí, ať [k tomu] nejsou nuceni. Ale o dalším [postě] až do Zmrtvýchvstání Páně ať se postí. Jindy ať nejsou vázáni se postit kromě pátku. Pokud to bratři zjevně potřebují, ať nejsou vázáni tělesným postem.
Radím pak, napomínám a povzbuzuji své bratry v Pánu Ježíši Kristu, aby se, kdykoliv jdou světem, nehádali ani se nepřeli o slovíčka , ani aby neposuzovali druhé; ale ať jsou mírní, pokojní a skromní, laskaví a pokorní a se všemi ať mluví zdvořile, jak se sluší. A nemají jezdit na koni, pokud je k tomu nevede zjevná potřeba či nemoc. Když vejdou do jakéhokoliv domu, ať nejprve řeknou: Pokoj tomuto domu. A podle svatého evangelia ze všech pokrmů, které jim předloží, ať mohou jíst.
[Kapitola 4]Že bratři nemají přijímat peníze
Přísně přikazuji všem bratřím, aby žádným způsobem nepřijímali mince ani peníze a to ani sami ani skrze prostředníka. Nicméně o potřeby nemocných a jiných bratří, které je třeba obléknout, ať se, za pomoci duchovních přátel, pečlivě starají pouze ministři a kustodi, a to s ohledem na místo, roční dobu a chladné kraje, jak uznají sami za potřebné . Vždy však ať dodržují to, co bylo řečeno, aby totiž nepřijímali peníze ani majetek.
[Kapitola 5]O způsobu práce
Ti bratři, kterým Pán dal milost pracovat, ať pracují věrně a zbožně tak, aby se vyhnuli zahálce – nepřítelkyni duše, [ale] ať neuhasí ducha svaté modlitby a zbožnosti, jemuž mají ostatní časné věci sloužit.
Jako odměnu za práci pro sebe a pro své bratry pak ať přijímají věci potřebné pro tělo, kromě mincí či peněz, a to pokorně, jak se sluší na Boží služebníky a následovníky přesvaté chudoby.
[Kapitola 6]
Že si bratři nemají nic přivlastňovat, o žebrání a o nemocných bratřích
Bratři ať si nic nepřivlastňují, ani dům, ani místo, ani žádnou jinou věc. Jako cizinci a poutníci , kteří na tomto světě v chudobě a v pokoře slouží Pánu, ať jdou s důvěrou po almužně. Ať se [za to] nestydí, protože Pán se pro nás stal na tomto světě chudým.
To je ona vznešenost nejvyšší chudoby, která vás, bratři moji nejmilejší, ustanovila za dědice a krále v nebeském království. Učinila vás chudými na věci, ale bohatými na ctnosti . Toto ať je váš úděl, který vede do země živých . K němu, milovaní bratři, zcela přilněte a nic jiného pod nebem na věky nechtějte mít pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.
A kdekoliv pak bratři jsou nebo se potkají, ať se mezi sebou chovají jako členové rodiny. Jeden druhému ať dá klidně najevo, co potřebuje, neboť jestliže matka živí a miluje svého tělesného syna , oč horlivěji má každý milovat a živit svého duchovního bratra? A pokud někdo z nich onemocní, mají o něj ostatní bratři pečovat tak, jak by chtěli, aby bylo pečováno o ně.
[Kapitola 7]
O pokání, jaké má být uloženo bratřím, kteří hřešří
Pokud někdo z bratří, podněcován nepřítelem, smrtelně zhřeší hříchem, který patří mezi ty, o kterých bylo mezi brat-řími ustanoveno, že je třeba se [s nimi] obrátit jen na ministry provinciály, musejí se tito bratři na ně obrátit co nejdříve a bez prodlení. Tito ministři pak, jsou-li kněžími, ať jim uloží milosrdné pokání; nejsou-li kněžími, ať nechají uložit [pokání] jinými kněžími řádu, jak se jim to před Bohem bude jevit jako nejlepší. A musejí si dát pozor, aby se nehněvali a nerozčilovali kvůli hříchu někoho jiného, protože hněv a rozčilení brání lásce v nich i v druhých.
[Kapitola 8]
O volbě generálního ministra tohoto bratrského společenství a o svatodušní kapitule
Všichni bratři ať jsou zavázáni mít vždy jednoho z bratří tohoto Řádu za generálního ministra a služebníka celého bratrstva, kterého ať jsou pevně zavázáni poslouchat. Když zemře, ať provinční ministři a kustodi zvolí nástupce na svatodušní kapitule, na kterou jsou provinční ministři povinni se sejít vždy, kamkoliv to generální ministr určí; a to jednou za tři roky nebo v jiném termínu, delším či kratším, jak to výše uvedený ministr určí. Kdyby pak někdy všem provinčním ministrům a kustodům bylo zřejmé, že výše uvedený ministr nevyhovuje ke službě a k společnému užitku bratří, musejí výše uvedení bratři, kterým byla svěřena volba, zvolit si ve jménu Páně jiného za kustoda. Po svatodušní kapitule pak jednotliví ministři a kustodi, budou-li chtít a shledají-li to jako prospěšné, mohou [ještě] téhož roku jednou svolat ve svých kustodiích své bratry na kapitulu.
[Kapitola 9]
O kazatelích
Ať bratři nekážou v diecézi biskupa, který by jim to zakázal. A nikdo z bratří ať se vůbec neodvažuje kázat lidem, aniž by byl [napřed] vyzkoušen a schválen generálním ministrem tohoto bratrského společenství a ten ho nepověřil kazatelskou službou. Napomínám a také vyzývám tyto bratry, aby v kázání, které konají, byly jejich výroky vytříbené a čisté , k prospěchu a vzdělání lidu, aby jim hlásali, [co jsou] neřesti a ctností, trest a sláva, a to stručnou řečí; neboť Pán na zemi hovořil jen krátce.
[Kapitola 10]
O napomínání a napravování bratří
Bratři, kteří jsou ministry a služebníky ostatních bratří, ať navštěvují své bratry a napomínají je a pokorně a s láskou ať je napravují. Ať jim nepřikazují nic, co je proti jejich svědomí a naší řeholi. Bratři pak, kteří jsou podřízení, ať pamatují [na to], že se kvůli Bohu vzdali vlastní vůle. Proto jim přísně přikazuji, aby poslouchali své ministry ve všem, co slíbili Pánu zachovávat a co není v rozporu se svědomím a naší řeholí. A kdekoliv jsou bratři, kteří by poznali a zjistili, že nemohou duchovně zachovávat Řeholi, mají a mohou se obrátit na své ministry. Ministři pak ať je přijmou s láskou a vlídně a chovají se k nim tak přívětivě, aby oni s nimi mohli mluvit a jednat jako páni se svými služebníky; vždyť tak to má být, protože ministři jsou služebníky všech bratří. Napomínám pak a vybízím v Pánu Ježíši Kristu, aby se bratři měli na pozoru před každou pýchou, marnou slávou, závistí, lakomstvím, péčí a starostlivostí o tento svět , před pomlouváním a reptáním. A ti, kdo neumějí číst, ať se to nesnaží naučit. Ať však usilují o to, po čem mají nade všechno toužit, aby [totiž] měli Ducha Páně a jeho svaté jednání, aby se vždy k němu modlili s čistým srdcem a měli pokoru, trpělivost v pronásledování i v nemoci a milovali ty, kteří nás pronásledují, kárají a obviňují, protože Pán praví: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují a pomlouvají. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království . Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen.
[Kapitola 11]
Že bratři nemají vstupovat do klášterů mnišek
Přísně přikazuji všem bratřím, aby neměli podezřelé vztahy nebo schůzky se ženami a aby nevstupovali do klášterů mnišek, kromě těch, kterým k tomu apoštolský stolec vydal zvláštní povolení. Ať se nestávají kmotry mužům ani ženám, aby při takové příležitosti nevzniklo mezi bratry či o bratrech pohoršení.
[Kapitola 12]
O těch, kteří jdou mezi Saracény a jiné nevěřící
Ti z bratří, kteří z Božího vnuknutí by chtěli jít mezi Saracény a jiné nevěřící, ať si k tomu vyžádají dovolení od svých provinčních ministrů. Ministři pak ať nedávají dovolení nikomu [jinému] než těm, kteří se jeví jako vhodní k tomu, aby byli vysláni.
Dále pod poslušností zavazuji ministry, aby si vyžádali od pana papeže jednoho z kardinálů svaté římské církve, který by byl správcem, ochráncem a napravovatelem tohoto bratrského společenství, abychom vždy podřízeni a pod nohama této svaté církve, stálí v katolické víře , zachovávali chudobu, pokoru a svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, což jsme pevně slíbili.
Potvrzení řehole
Nikomu z lidí není dovoleno tento stvrzující dekret zrušit nebo se mu nepředložené protivit. Pokud by se však někdo o to pokusil, ať pozná, že bude stižen hněvem všemohoucího Boha i blažených Petra a Pavla, jeho apoštolů.
Dáno v Lateránu 29. listopadu, v osmém roce našeho pontifikátu (1223).
