Krnov – konvent u Panny Marie – historie
Počátky krnovského konventu jsou spjaty s počátky města, zakladatelem byl nejspíš městský fojt, rozhodně ne král Přemysl Otakar II. Dlouho klášter zápasil s existenčními potížemi, až 15. století je možno označit za dobu rozkvětu duchovního i hmotného. Katastrofu však pro minority znamenal rok 1523. Tehdy krnovské panství koupil braniborský markrabí Jiří z Ansbachu, osobní přítel Martina Luthera, který bratry vyhnal, kostel dal přepažit na dvě podlaží, přičemž do přízemí umístil zbrojnici a do patra sýpku. Z kaple sv. Maří Magdaleny se stal výčep a z kláštera pivovar, mincovna, zemská sněmovna a příležitostný špitál. Roku 1546 nakonec klášter i s kostelem vyhořel.
Když se novým pánem Krnova stal roku 1623 Karel z Lichtenštejna, povolal menší bratry znovu do města. Významným skutkem se stal roku 1636 nástup Cornelia Ottweilera jako kvardiána a zároveň i děkana. Jeho je možno označit za znovuzakladatele kláštera i budovatele poutního místa na Cvilíně. Ze skromné dřevěné kaple z roku 1678 vyrostl v 18. století nádherný barokní chrám Panny Marie Sedmibolestné, přes josefinské zrušení i bombardování na konci 2. světové války dodnes oblíbený cíl poutníků i výletníků. Vlastní klášter i kostel – přes různé požáry – v 18. století získal barokní podobu a nakonec i unikl zkáze za vlády císaře Josefa II. Neunikl však komunistickému řádění, které ho ze všech našich minoritských objektů postihlo nejvíce: z kláštera se stal nejprve domov důchodců, potom dokonce hotel, a kostel sloužil jako skladiště.
