Na první neděli postní přijali naši bohoslovci, br. Josef Vrána a br. Petr Macháček (a spolu s nimi i slovenský bohoslovec br. Tomáš Vlček), službu lektorátu.
Předcházela tomu dvoudenní příprava v slovenské obci Vlkolínec, která byla spojena s odpočinkem po ukončení zkouškového období.
Do Vlkolínce jsme přicestovali ve středu 12. 2. v noci. Po tom, co jsme se pořádně vyspali a nasnídali, jsme se vydali na procházku. Neměli jsme přesně stanovený cíl – prostě jsme šli skoro stále do kopce až dokud jsme nedošli do lyžařského střediska Malinô Brdo. Při odchodu se u nás zastavili bratři františkáni, kteří tam právě lyžovali.
Po obědě nám náš magistr, o. Tomáš Lesňák, vysvětloval, co to znamená být lektorem:
Lektorát je služba, kterou církev po staletí uděluje kandidátům kněžství. Až do Druhého vatikánského koncilu byl lektorát jedním z nižších kněžských svěcení. Z rozhodnutí papeže Pavla VI. se tak už nenazývá. Má to být „ministerium“, čili služba, kterou církev pověřuje kandidáty kněžství, aby se více sjednotili s Božím slovem, které mají sami číst, poznávat a žít, a na základě zvláštního poslání také hlásat v liturgickém shromáždění.
Lektor je na základě liturgických předpisů ustanovený k přednesu čtení ze svatého Písma, kromě evangelia. Může ve mši sv. přednést také úmysly přímluv a – když není žalmista – také žalm mezi čteními. Jestliže není přítomný jáhen, lektor může v liturgickém průvodu nést evangeliář. Tato služba může být v současnosti udělena i těm, kteří nejsou na cestě ke kněžskému svěcení. Ti, kdo chtějí být kněžími, ji však musí přijmout a dostatečně dlouho vykonávat.
V podobném duchu jsme prožili také pátek. V sobotu 14. 2. ráno jsme přijeli do Bratislavy, protože se konal Kurz františkánské spirituality, kterého se pravidelně účastníme.
O týden později se během nedělní mše svaté, 22. 2. 2015 v 11:30, uskutečnilo samotné udělení lektorátu z rukou našeho magistra, slovenského kustoda, o. Tomáše Lesňáka.
= ze slovenštiny přeložil a upravil vfh =
