Dne 12. října 2003 tehdejší provinciál Gdaňské provincie sv. Maxmiliána o. Jerzy Norel erigoval poustevnu Brána nebe a posvětil kapličky růžence světla.
Iniciátorem vzniku poustevny na Svaté Hoře u Polanowa je o. Janusz Jedryszek, který působil v nedalekém Darlowě několik let jako farář a kvardián konventu minoritů. Po ukončeni svého funkčního období se rozhodl pro život v poustevně.
Už dříve v roku 1998 generální kapitula minoritů povzbuzovala bratry a provincie, aby umožňovaly vznik poustevny jako místa zvlášť vhodného pro život modlitby a kontemplace v souladu s duchem Řeholí pro poustevny.
Ve středověku byly v řádech cely, ve kterých bylo možno nějakou dobu setrvávat na modlitbě před přijetím nějakého závazku nebo úřadu.
V XIII. století vznikají poustevny (eremy) pro modlitbu a pokání.
Z životopisu sv. Františka víme, že v poustevnách často trávil čas na modlitbě a postu. I jiní bratří měli zájem o takový způsob života, proto sv. František napsal Pravidla pro život bratří v poustevnách:
Ti bratři, kteří chtějí vést řeholní život v poustevnách, ať jsou tři nebo nejvýš čtyři. Dva z nich ať jsou matkami a mají dva nebo nejméně jednoho jako syna. První dva, kteří jsou matkami, ať žijí životem Marty, druzí dva synové život Marie, a ať mají jednu poustevnu a v ní každý svou celu, ve které by se modlil a spal. Vždy ať se modlí doplněk hned po západu slunce a snaží se zachovávat mlčení; ať se modlí své hodinky a vstávají k jitřní a “hledají především Boží království a jeho spravedlnost”. První hodinku ať se modlí v příslušnou dobu, po třetí mohou přerušit mlčení a jít ke svým matkám, mluvit s nimi a, pokud chtějí, vyprosit si od nich almužnu pro lásku Pána Boha jako nepatrní chudáci; potom ať se modlí šestou a devátou a v patřičnou dobu večerní chvály.
Ať nikomu nedovolují vstoupit do poustevny, ve které žijí, a nikdo ať tam nejí. Ti bratři, kteří jsou matkami, ať se snaží zůstat odloučení ode všech lidí a pod poslušností vůči svému ministrovi ať chrání své syny před každým, aby s nimi nikdo nemohl mluvit. A synové sami ať nemluví s nikým jiným než jen se svými matkami a se svým ministrem a kustodem, když se mu zalíbí navštívit je s Božím požehnáním.
Synové pak ať po čase převezmou úlohu matek, aby se po vzájemné dohodě vystřídali. Ať se snaží bedlivě a horlivě zachovávat všechno, co tu bylo řečeno.
Poustevna a výše citovaná pravidla měla za cíl tvořit nejlepší vnější podmínky
a) pro intimní osobní setkání s Pánem – ticho, kontakt z přírodou, vzduchem, světlem,
b) pro setkání bratří v prostředí otevřenosti a prostoty.
I když se bratr šel modlit sám do nějaké jeskyně, věděl, že společenství bratří na něho myslí a ochraňuje ho.
Poustevna měla pro bratry, kteří byli stále na cestách, velmi důležitý životní cíl: dát příležitost být pospolu a poznat se jako bratři v klimatu Ducha svatého.
Právě na této poustevně, kde žije o. Janusz Jedryszek se náš ročník sešel, aby děkoval Panu za dar všech let, které jsme prožili v kněžské službě. Na kněze jsme byli vysvěceni kard. Stefanem Wyszyńskym dne16.04.1978 v Hnězdně. I když nás bylo vysvěcených šestnáct sešlo se nás jen sedm.
Poustevna Brána nebes se nachází v lese, k ní vede jen lesní cesta, jak je to vidět na snímcích, kterou označuji postavené kapličky svatého růžence. Nejbližší domy jsou vzdáleny kolem dvou kilometrů, i přesto tam přicházejí lidé. Pomodli se v kapličce nebo posadí na lavičce venku a naslouchají tichu a zpěvu ptáčků. V letě také každou neděli přicházejí na mši svátou v 15 hodin.
Poustevna nemá elektrickou přípojku, tedy jediným světlem je slunce a večer svíčky a měsíc. Jedinečnou duchovní atmosféru kaple vytvářejí ikony a dřevěná stavba.
text a foto: Stanislav Gryń, minorita
