Páté výročí zvolení papeže Benedikta XVI. – modlitba věřících v Praze

Už je to 5. let, když jsme 19. dubna 2005 slyšeli Habemus Papam (máme papeže):

Annuntio vobis gaudium magnum; habemus Papam:Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum, Dominum Josephum Sanctae Romanae Ecclesiae Cardinalem Ratzinger qui sibi nomen imposuit Benedictum XVI.

Po tomto oznámení nástupce Jana Pavla II. udělil shromážděným věřícím na náměstí sv. Petra své první požehnání Urbi et Orbi.

Už 5. let ve Svatém otci Benediktu XVI. církev a svět nacházejí moudrou a jistou nauku, kterou navíc oživuje svědectví opravdového pastýře podle Božího srdce.

Během této doby vykonal 13. zahraničních cest, během nichž navštívil 15. států včetně loňské návštěvy České republiky. Z pověřeni papeže se konalo 63. blahořečení, při nichž bylo ohlášeno 774. nových blahořečených, a 6 obřadů svatořečení, jimž předsedal Svatý otec předsedal osobně osobně a prohlásil za svaté 28. blahoslavených.

Benedikt XVI. osobně vysvětil 106. kněží a 11. biskupů. Na audiencích přijal 197 politiků: prezidentů, premiérů a ministrů zahraničních věcí. Na dvou konsistořích ustanovil 38. nových kardinálů.

Zvláštní originální iniciativou byl rok sv. Pavla (28 .06.2008 – 29.06.2009) a rok kněží, který prožíváme právě teď (19.06.2009 – 19.06.2010).

Během 5 let se při různých setkáních a bohoslužbách s papežem setkalo přibližně 13,5 mln lidí z celého světa.

K tomu všemu je třeba připomenout, že Svatý otec 16. dubna oslavil 83. narozeniny.

Přímluvná modlitba za papeže
ve Svatovítské katedrále

Páté výročí služby papeže Benedikta XVI. se stalo vhodnou příležitostí k modlitbě za Svatého otce v pražské katedrále. Mše svaté, které předsedal apoštolský nuncius arcib. Diego Causero, se zúčastnili biskupové Čech, Moravy a Slezská, a také kněží, řeholníci, veřejní činitelé a velký počet věřících. Za řád minoritů se modlitby zůčastnil o. provinciál Bogdan Sikora a sekretář provincie o. Stanislav Gryń.

Takto byla vyjádřena podpora pro Svatého otce v jeho úsilí o obnovu křesťanského života a také v době sílicích útoku na jeho osobu.

Když mluvíme o Svatém otci, tak určitě si připomínáme jeho návštěvu – pouť do Prahy, Brna a Staré Boleslavi.

Podívejte se na několik fotek z této návštěvy.

Zvlášť by nás mohla zaujmout myšlenka, kterou papež Benedikt XVI., jenž hledá v dnešním světě hledá dialog s nevěřícími, vyslovil 21. prosince 2009 v Klementinském sále apoštolského paláce pří tradičním předvánočním setkání se členy římské kurie a představenými governatorátu městského státu Vatikán.

Tehdy kromě jiného řekl: „Chtěl bych na závěr vyjádřit svou vděčnost a radost ze své cesty do České republiky. Byl jsem před ní neustále upozorňován na to, že jde o zemi s agnostickou a ateistickou většinou, kde křesťané tvoří už jen menšinu. O to radostnější bylo překvapení, když jsem zjistil, že jsem všude obklopen velkou srdečností a přátelstvím; že velké liturgie byly slaveny v radostné atmosféře víry.

Pak pokračoval: Považuji však za důležité především to, že i lidé, kteří se považují za agnostiky nebo ateisty, nám jakožto věřícím mají ležet na srdci. Když mluvíme o nové evangelizaci, možná to v těchto lidech vzbuzuje obavy. Nechtějí sami sebe považovat za misijní objekty, ani se zříkat své svobody myšlení a vůle. Otázka po Bohu se však přesto týká i jich, třebaže nemohou věřit v konkrétní povahu jeho zájmu o nás. (…)

Hledání Boha bylo základním motivem zrodu západního mnišství, z něhož vznikla západní kultura. Jako první krok evangelizace musíme vzbudit toto hledání; musíme se starat o to, aby člověk neodstavil stranou otázku po Bohu jakožto podstatnou otázku svojí existence. Dělat si starost s tím, aby přijal tuto otázku i nostalgii, kterou v sobě tato otázka skrývá. Přicházejí mi na mysl slova, která Ježíš citoval z proroka Izaiáše, že totiž chrám by měl být domem modlitby pro všechny národy (srov. Iz 56,7; Mk 11,17). Měl na mysli takzvané nádvoří pohanů, které vyklidil od vedlejších záležitostí, aby bylo svobodným prostorem pro národy, kteří se chtěli modlit k jedinému Bohu, třebaže nemohli mít podíl na tajemství, kterému sloužil vnitřek chrámu. Prostor modlitby pro všechny národy byl zamýšlen pro lidi, kteří znají Boha, takříkajíc jenom zdálky; kteří nejsou spokojeni se svými bůžky, rity a mýty; kteří touží po někom Ryzím a Velkém, třebaže pro ně Bůh zůstává „neznámým Bohem“ (srov. Sk 17,23). Měli mít možnost modlit se k neznámému Bohu a mít tak přesto vztah k pravému Bohu, třebaže uprostřed temnot různého druhu. Myslím si, že církev by měla i dnes otevřít jakýsi druh „nádvoří pohanů“, kde se lidé mohou určitým způsobem napojit na Boha, aniž by ho znali a dříve než by nalezli přístup k jeho tajemství, kterému slouží vnitřní život církve. K dialogu s náboženstvími je třeba dnes přiřadit především dialog s těmi, pro které je náboženství něčím cizím, pro které je Bůh neznámý, ale kteří by přesto nechtěli zůstat jednoduše bez Boha, nýbrž přiblížit se mu alespoň jako Neznámému.“