Giovanni verso Assisi

Středověké uličky, malé krámky, sv. František, sv. Klára, Assisi. Tohle místo bude pro nás už navždy spojené nejen s krásnými památkami a bohatou historií, ale hlavně s 5. mezinárodním setkáním Giovanni verso Assisi, které se letos konalo 2. – 9. 8.Česká delegace se skládala z o. Robina, který nás do Assisi dovezl i s mapou, na které bylo jen pět měst a kterému za všechno děkujeme, dále z Janči, Jeníka, Verči a mě. Program začal v neděli odpoledne, ale naše česká skupina dojela až v pondělí po půlnoci.

Pondělí – Pane, co chceš, abych učinil? Ráno jsme se účastnili ranních chval a hned poté přednášky o. Lindora Toffula. Po přednášce jsme měli možnost nakreslit na papír náš život. Odpoledne jsme vykročili na cestu po stopách sv. Františka. Navštívili jsme kostel sv. Damiana, kde žila sv. Klára a baziliku sv. Kláry, ve kterém se nachází originální kříž San Damiano. Obohaceni novými dojmy jsme došli do baziliky sv. Rufina, kde byl pokřtěn sv. František a kde jsme se zúčastnili mše svaté, kterou vedl biskup Assisi, a zde jsme při obětním průvodu odevzdali Bohu naše kresby z rána. K večeru jsme se přemístili do baziliky sv. Františka. Mohli jsme sestoupit do podzemní kaple k jeho hrobu a každý se zde mohl v tichosti modlit.

Úterý – Pán mi dal bratry Začal nový den. Naše kroky dnes směřovaly do Rivotorto na místo, kde bydlel svatý František se svými prvními bratry. Je to místo, kterému říkáme chýšky. Čekala nás přednáška sestry Patrizie Nicitra, modlitba uprostřed dne, oběd a italská siesta, povídání o. Guglielmo Spirito, jazykové skupinky.

My jsme se připojili k polské skupince, kde jsme navzájem sdíleli svoje myšlenky z přednášek. Vrcholem dne byla mše svatá, při které jsme se připojili ke schole, do které mohl přijít kdokoliv. Po mši jsme se vydali zpátky domů do campu, kde už nás čekala obří večeře. Večer jsme měli prostor pro připravení programu na prezentaci zemí.

Středa – Papež mi potvrzuje řeholi Po těžkém probuzení brzo nad ránem jsme se nasnídali a naskočili do připravených autobusů. Dnes nás čekalo setkání s hlavou církve – s Benediktem XVI. v Castel Gandolfo. Z jeho úst jsme uslyšeli také český pozdrav a přání pěkné dovolené, což vykouzlilo úsměv na všech českých tvářích. Naše česká skupinka byla sice nejmenší, ale zato jsme přivezli největší vlajku ze všech. Potkali jsme také jinou skupinku z České republiky. Ve Fonte Colombo, v místě kde se svatý František podrobil nebezpečné operaci očí, byla sloužena mše svatá. Při návratu zpátky jsme rozezpívali celý autobus Italů-organizátorů, naučili jsme je totiž písničku „Ježíš je má skála“. Tahle píseň nás poté provázela po celé setkání.

Čtvrtek – Pán mě poslal, abych pracoval Den byl ve znamení práce. Čekali nás workshopy, ve kterých nám byla dána šance rozvíjet naše talenty, které byly využity při mši v bazilice sv. Františka. My Češi jsme si zvolili workshop „hudba“. První dopolední část byla teoretická. Poslouchali jsme různé styly liturgické hudby, mohli jsme jiným sdělit, jaké styly se používají v našich zemích. Po obědě v klášteře jsme se sešli znovu a tentokrát jsme se rozvíjeli prakticky, dostali jsme noty pro naše nástroje a začali první minuty tvrdé, ale nádherné zkoušky. Náš workshop vedl Stefano Puri, který složil hudbu pro dnešní bohoslužbu Začala mše, která byla krásně připravená ve všech bodech. Hudba, zpěv, tanec, fotografování, liturgická služba a další se teď sjednotili v celek. Všichni zde využili to, v čem se cítili být silní, každý mohl druhému nabídnout to, co umí. Večer jsme mohli zhlédnout prezentace zemí Jižní Ameriky. Celý sál se přeměnil v Havanu a všichni se pohybovali v rytmu rumby.

Pátek – Pán mě poslal k lidem vzdáleným Pátek je dnem pokání, a také dnes jsme k tomu měli příležitost. Ráno jsme vyslechli přednášku sestry Mileny Brivio. Povídala nám o misiích, o tom, že nejtěžší misie jsou v našich rodinách. Na toto téma jsme měli diskutovat v našich skupinkách. Tentokrát jsme se rozhodli udělat skupinku ryze českou. Po obědě jsme putovali do Porcinkuly do kostela Panny Marie Andělské. Zde byla tříhodinová možnost ke svátosti smíření, kterou provázela schola. Po zpovědi jsme se shromáždili před kostelem na náměstí, byla nám rozdána večeře a začalo se tančit. O. Antonello, hlavní šéf setkání nás vtáhl do tance anakonda, Němci nás učili tanec bingo. Jedním slovem…celé náměstí se bavilo. Při návratu do campu začala noční adorace. Každý stát adoroval v určitou hodinu. Češi s Poláky adorovali od jedné hodiny do druhé.

Sobota – Pán mě naučil modlit se Dnešním dnem jsme se zaměřili na modlitbu, na ztišení a naši „poušť“. Po ranních chválách nás opět čekala přednáška, tentokrát o. Francesca Cocco. Po ní jsme šli v jazykových skupinách na kopec Carceri, do poustevny svatého Františka. Na místo, kde odpočíval a kde rozmlouval s ptáčky. Zde jsme si mohli projít celé toto místo, podívat se na místo, kde spal bratr Leon. Večer nás v campu čekala mše, kterou vedl biskup Francisco Viti z Angoli. Po mši jsme se setkali, abychom se znovu dělili bohatstvím našich zemí, tentokrát zemí Evropy, Asie, Afriky a Severní Ameriky. Každá prezentace byla úžasná. Česká reprezentace zazpívala píseň, kterou se do té doby naučil snad každý, píseň „Ježíš je má skála“, a také jsme zatančili v národním oblečení mazurku na píseň „Měla babka čtyři jabka“. Celý sál se bavil, některým z nás se z toho až točilo v hlavě.

Něděle – Pán mě poslal nést Evangelium Poslední den bývá vždy plný emocí, a tak tomu bylo i v Assisi. Ráno jsme se shromáždili v Horní bazilice svatého Františka. Mši provázel Generál minoritů o. Marco Tasca. Účastníci byli oblečeni ve svých národních krojích. Na konci každý z nás dostal lampu, abychom nezapomněli roznášet světlo jiným. A začalo loučení. Na zpáteční cestě jsme se stavili ještě na hoře La Verna a v Padově.

Během tohoto pobytu jsme se zvláště skamarádili s účastníky z Indie, s organizátory setkání z Itálie, s Hondurasem, s Poláky a Němci.

Je těžké vyjádřit a popsat tu krásnou atmosféru, protože kromě obrovské duchovní síly, kterou jsme v Assisi načerpali, jsme poznali, co je to opravdové bratrství a sesterství, jak je důležité mít bratry a sestry v Kristu, kteří  navždy zůstanou v našich srdcích.

Na konci setkání nám náš přítel Rosario věnoval modlitbu, kterou pro nás napsal :