U sv. Pavla čteme: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Přitom vám dávám radu, neboť vám to bude k užitku. Začali jste to už dříve, minulý rok, nejen dělat, ale i dělat ochotně. Teď tedy doveďte to dílo ke konci, aby té ochotné vůli také odpovídal vykonaný skutek – ovšem podle vašich možností” (2 Kor 8,9-11).
Sv. František touží po následování Krista chudého a pokorného, chce naplnit ve svém životě Evangelium – slova Pána, která “jsou duch a jsou život” (J 6,63), proto chudoba je jeho zvláštní cestou.
II. vatikánský koncil říká: „Řeholnici, kteří vzhledem ke Kristu nenuceně přijali chudobu, ať usilují o její uskutečnění. Skrze chudobu mají podíl na chudobě Krista, který ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby” (PC 13).
Pravě takovou chudobu si zamiloval sv. František.
František nedává nějaké definice chudoby. Nebyl to člověk definicí. Ale jako každý charismatický člověk raději se vyjadřoval skrze konkrétní postoje a praxi. Na otázku: „Co je chudoba” odpovídal: „Je to chudoba našeho Pána Ježíše Krista.” Je to život, chudý život Syna Boha Nejvyššího, takový, jaký objevil v chudém bratrovi a jaký poznal z Evangelia. Ve Františkově způsobu života je chudoba sjednocena s ponížeností Ježíše Krista – Sluhy, „který se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu” (Žid 2,17); tedy František vždycky sjednocuje ty dva elementy: chudobu a pokoru – „Všichni bratři ať se snaží následovat našeho Pána Ježíše Krista v jeho pokoře a chudobě” (Nepotvrzená řehole, 9).
Pán se pro nás stal chudým na tomto světě. (Potvrzená řehole 6)
František velmi intuitivně, hluboko a pronikavě vnikl do teologického smyslu dobrovolné chudoby Nového zákona.
Chudoba, kterou on objevil, není nějaký asketický systém, jak tomu bylo v tradičním mnišském životě; nebyl to nějaký program reformy církve, jak ji v té době jiní chtěli reformovat. Není to ani, jako u sv. Dominika, nutný prostředek svědectví v boji s heretiky, aby učil autentickému křesťanskému životu. Chudoba sv. Františka je plodem lásky. Spíše než prostředek dokonalé lásky je výsledkem lásky, která se dává; je tajemstvím přítomnosti Krista v chudém, které se projevuje v každém, kdo se stává jemu podobným.
Stanislav Gryń, minorita
