Pán přijde. Možná za tisíc let, možná za rok, možná zítra, možná už dnes! Žiješ s touto myšlenkou? Anebo Jeho příchod vůbec neočekáváš?

Slova Jana Křtitele nejsou určena jen těm lidem, ke kterým před dvěma tisíci lety mluvil. Jsou určena mně, tobě. Ne náhodou je slyšíme právě dnes. Pro každého z nás mají význam právě teď. Ne až někdy příště.

Když do nějakého města přijede prezident, vždy se čistí, uklízí a zdobí cesta, kterou pojede, místa kterými bude procházet a kde bude vystupovat. Anebo sportovci se celé roky, dennodenně cvičí a trénují pro chvilku slávy a kus kovu.

A co děláš ty pro zisk věčné slávy a život plný lásky a nekonečného štěstí? Připravuješ skutečně cestu Králi? Vyrovnáváš to, co je křivé, zasypáváš údolí, srovnáváš hory pahorky, napřimuješ nerovnosti a to, co je scestné? Pokud ne, tak jak chceš přivítat Pána a dojít do cíle? A když nedojdeš do cíle, tak na co kráčíš životem? Když nepřivítáš posledního dne Krále králů, tak koho lepšího a vznešenějšího potom přivítáš?

Proto k nám dnes volá hlas volajícího na poušti. Chce nás probudit ze spánku a dát nám nový impuls. Zároveň jsou jeho slova povzbuzením a dávají nám naději. Jan Křtitel totiž cituje proroka Izaiáše. Ten tato slova adresoval izraelskému národu v jeho nejtěžších chvílích – v době, kdy byli v babylonském zajetí a svaté město Jeruzalém a chrám byly zpustošeny. Bůh, prostřednictvím Izaiáše, jim dal slova útěchy a naděje o jejich vyvedení ze zajetí, tedy z temnoty. Podobně k nám mluví Bůh dnes, prostřednictvím Jana Křtitele. Říká nám, kteří žijeme v různých temnotách hříchu, pokřivení, údolí a nerovností, že nás z nich chce vyvést skrze Ježíše. Můžeme říct, že Jan Křtitel nemluvil jen o tom, jak se mají lidé změnit a obrátit, ale mluvil také o změně lidí, kterou přinesl a stále přináší Kristus. On to totiž dělal – vyrovnával, zasypával, srovnával, napřimoval a rovnal. A může a chce to udělat i teď, v mém i tvém životě. Dříve, než bude pozdě… Dej Mu šanci…

br. Vladimír F. Hubálovský

2. NEDĚLE ADVENTNÍ (Lk 3, 1 – 6)