Jsi připravený/á právě teď, v tuto chvíli, stanout před Bohem? Vyúčtovat s Ním za tvůj život? Za všechny tvé myšlenky, slova a skutky? Ne? A proč?
Pravděpodobně máš pocit, že ne všechno v Tvém životě bylo v pořádku, že ne vše bylo jen dobré. Asi cítíš, že by to ještě chtělo na sobě pracovat a učit se být dobrým, učit se konat jen dobro, konat jen podle Boží vůle. Co se s tím dá dělat?
V životě křesťana vše začíná tzv. základní volbou. Volbou, kdy se rozhoduji mezi dobrem a zlem, a to na celý život. Nejčastěji se to děje na počátku křesťanského života. Tedy při obrácení, před křtem anebo při něm. Je to volba, kterou si vybíráme s ohledem na náš poslední cíl, na věčný život, na završení dějin spásy – druhý příchod Ježíše Krista. Je to volba, která určuje linii a směr celého našeho života. Je to jako když si hledáme zaměstnání. Když se ho nerozhodneme hledat, tak žádné nenajdeme…
I přes to, že si na počátku našeho křesťanského života vybíráme dobro, stále selháváme. A i když chceme konat dobro a toužíme po něm, mnohdy si vybíráme zlo. Můžeme říct se sv. Pavlem: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci“ (Řím 7, 18-19). Čím to je? To v nás působí hřích, který v nás přebývá, jehož jsme zajatci. Jak jsme my lidé tedy ubozí! Jak z toho ven? Kdo nás vysvobodí z našeho těla smrti? Někdo nás už ale vysvobodil! Bůh, skrze svého jediného Syna, Ježíše Krista, našeho Pána. Vždyť On za tebe zemřel. Dal za tebe svůj život, život za život, abys ty mohl/a žít ve věčné blaženosti.
Kdyby nějaký člověk za tebe položil svůj život, neignoroval/a bys ho, netvářil/a by ses, že se nic nestalo, že si toho nevšímáš. Tak proč se tak tváříš vůči Ježíši právě tehdy, když si vybíráš zlo?
Křesťanská volba ale znamená volbu pro Boha, pro Krista. Ne pro zlo a pro ďábla. Je to zároveň volba pro lidi, pro bližní. Nejde však o volbu zákona a příkazů, které musím plnit, abych dostal odměnu. Jde o mnohem víc. Jde o volbu života, životního stylu. Bůh od nás totiž nevyžaduje plnit předpisy, aby nás pak odměnil a přijal k sobě. On nás prostě miluje. Celou svou láskou. Proto nám ukázal cestu k Němu. Proto nám stále nechává rozsvícenou zelenou a nerozsvěcí nám červenou, když si hříchem vybereme zlo.
Proto se už z vděčnosti Bohu obrať! A žij své obrácení každý den, každou chvíli, v každém skutku, v každé myšlence, v každém slově. A okamžik tvé smrti, tvůj poslední den, a druhý příchod Krista, který přijde nečekaně jako zloděj, tě nepřekvapí a nenajde tě nepřipraveného.
A tak vezmi vážně letošní advent. Kdoví, možná je to poslední advent v tvém životě… Uchop pevně tuto příležitost k obrácení. Prožij advent tak, abys, spolu s Pannou Marií, během něj počal/a Božího Syna a abys ho porodil/a do svého života.
br. Vladimír František Hubálovský
