17. FSM: Ohlasy účastníku na setkání

Na cvilínském kopci nad Krnovem se v doběod 29.6. do 3.7.2013 konalo již 17. Františkánské setkání mládeže. Zeptali jsme účastníků, proč sem přišli a co jim setkání přineslo.

Pavel (Bruntál) – „Jezdíme sem, protože se nám tu líbí, a taky jsme se tu potkali s Haňulkou. Bereme si volno v práci, vyplatí se tu být déle, člověk si tu odpočine – i psychicky. A líbí se mi to celkově, jak je to tu vymyšlené. Nejprve jsou přednášky, takže se nad tím může člověk zamyslet, pak jsou skupinky, kde to mám možnost s někým prodiskutovat, při mších mám možnost být s Bohem a líbí se mi samozřejmě taky svědectví, kdy se někdo dotkne vlastní zkušenosti s Bohem.“

Br. Romuald – „Byl jsem na všech setkáních. Od toho prvního se to změnilo hodně. Každý z těch vedoucích tomu dává jinou tvář. Ti, kteří začínali, tady bývají vidět se dvěma až šesti ratolestmi, a na prvním spolu třeba chodili nebo se seznámili. A není to tak dávno, co jsem dostal fotku od maminky holek, co sem jezdily, fotku asi ze 6. setkání. Jedna měla vloni věčné sliby u Společnosti sester Ježíšových a druhá letos v kontemplativní větvi sester Matky Terezy v USA. Je z těchhleto setkání řada povolání. Pán Bůh má pro každýho připraveno něco jiného, třeba jen setkání s přáteli. Když člověk jezdí tak dlouho, je to pro mne příležitost potkat lidi, které jsem třeba několik let neviděl, můžu se nadechnout na tý cestě a zas jít dál.“

Míša (Malenovice) – „Já jsem tady strašně šťastná celkově – líbí se mi tu duchovní program, společenství přátel, naše skupinka a nemám něco, co bych vypíchla. Myslím, že je to také částečně dáno tím, že když se člověk otevře, tak za ním přijde spousta příležitostí a takových možností duchovních vzpruh. A to, jak je člověku tady, závisí i na tom, jak se člověk otevře. Já jsem se o to taky snažila a myslím, že se to snad i povedlo. Jela jsem sem s tím, že jsem to nechala plynout. Nebyla to má první varianta, původně jsem měla jít na pěší pouť z Hostýna na Velehrad, ale protože kamarádka, která měla jít se mnou, nedostala dovolenou, a já nechtěla jít sama, tak jsem jela sem. A teď jsem spokojená, moc.  Už jsem byla na jednom Cvilíně, ale z tohoto mám neskutečně lepší pocit už od prvního dne.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ondřej (Ořechov) – „Jsem tu velice spokojený, jak je ten program sestavený; tím, že to má za sebou už tolik ročníků, je to vyprecizované k dokonalosti. Líbí se mi hlavně to, že se tady sejdou mladí lidé a že jsou schopni mezi sebe přijmout i jiné mladé, kteří přijedou třeba poprvé.“

Jana (Zbýšov u Brna) – „Cítím takovou tu radost, člověk si tu odpočine.“

Hanka (Bruntál) – „Je mi tady dobře a nechce se mi odjíždět. Když odjedu, vždy pak myslím na to, co se tady děje, co tu probíhá. Těším se pak, až se zase vrátím.“

Koňas (Opava) –„S těmi lidmi, co sem jezdí, dokážeme vytvořit jednu rodinu, máme na sebe čas, víc se poznáme. Letos je nás tu méně, ale pro mne ta změna je obrovský přínos v dobrém. Před deseti lety nás bývalo 200, 250, teď je nás 50, ale tvoříme dobrou františkánskou rodinu. Letošní setkání je výjimečné v tom, že jde ve stopách sv. Františka. Je to takové v klidu, pohodě, spousta věcí sice není, co bývalo minule – nejsou Fioretti, není stan na adoraci, není divadlo, nejsou scénky, prostě je to jakoby trošku ochuzené, ale v tom je ta síla, že vtom málu, co máme, tak nám to stačí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Klára (Krnov) – „První setkání bylo v roce, když já jsem byla pokřtěná, takže to provází můj život v církvi. Mám tu kolem sebe křesťany, které znám nejdéle, vracím se zde jako domů. Navíc jsou tu František a Klára – ti tady byli vždycky. Právě na přímluvu sv. Kláry jsem se obrátila.“

Hanka (Horní Újezd) – „To svědectví života s Pánem těch, kteří se FSM účastnili, mě moc povzbudilo v tom, že když člověk hledá nejprve Boží království, má vyhráno. A taky mi dalo novou chuť a víc odvahy k boji za život s Ním.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Adam (Polsko) – „Jsem moc rád, že jsem se tohoto setkání mohl zúčastnit. Atmosféra byl opravdu velmi, velmi dobrá, radostná, jsem moc rád, že jsme se tady mohli s mládeží modlit, zpívat ke chvále Pána Boha, že jsme Ho mohli velebit. Ne všemu jsem rozuměl, ale srdcem cítím, že tu Pán Bůh konal velké věci a že to ovoce bude viditelné v životech všech mladých, co tu byli. Nejvíc – zpovědní večer. Byl to takový silně duchovně nabitý večer, kdy Pán rozléval své milosti a kdy každého přivinul ke svému srdci. Je to ovoce tohoto setkání, že můžeme společně přijímat eucharistii, nebo i ta svědectví, jsou hodně dobrá pro lidi, kteří je mohou slyšet – zapalují srdce, aby mohli jít k Bohu ještě blíže.

Jana (Zlín) – „Od zimy jsem měla těžký zánět ucha, špatně jsem taky viděla na jedno oko. Před měsícem se mi to ucho uzdravilo, ale pořád jsem hůř viděla. A pak jsme tady uctívali ty ostatky sv. Františka a já hned poté, co jsem je políbila, jsem začal dobře vidět.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

o. Robert (Brünn) – „Na to, že ze začátku jsem byl překvapený, že se přihlásilo tak málo lidí, což je asi nejmíň za těch 17 let, tak myslím, že přijeli ti, co opravdu měli přijet. Podle svědectví jedné sestry animátorky to byla hluboká děcka s hlubokými myšlenkami, plná ducha, nebylo to jen tak nějaké plytké, ale šlo to do hloubky. Bylo to také tišší. I když to byl asi náročný program pro některé.“

Nějaký postřeh? – „Neměla být přímluvná modlitba, ale byla. Vzniklo to nějak samo, nechali jsme prostor tady tomu, byli jsme otevření i na změny v programu, děcka si o to sama řekla a bylo to přínosné. Vidím to jako důležité, že si sami řeknou, že něco chcou, že jim pořád jenom my něco neříkáme, takoví ti příjemci, co jen sedí v kostele, jak to tak někdy bývá.

Proč toto téma? – „My jsme se chtěli vrátit k tomu původnímu františkánskému tématu. Mysleli jsme původně, že navážeme na to minulé – Kérygma, že teď bude téma, jak to dávat, jak to hlásat, a Cyril a Metoděj, ale pak jsme si řekli, že toho teď bude hodně, takže jsme vzali to heslo: ,Učiň mě, Pane, svým nástrojem‘, že to bude o tom pokoji atd. A je zajímavé, že ty liturgické texty, které byly v misálu, souzněly s textem té modlitby, která je připisovaná sv. Františkovi.

A jakpak dlouho trvá příprava, he? – „Letos jsme začali v březnu, to je pozdě. Jindy začínáme po Vánocích nebo v únoru, ale letos až v tom březnu. Setkávali jsme se každých 14 dnů. Setkali jsme se asi pětkrát – ten přípravný tým –, potom jsme to už dávali dohromady mailem, co kdo zařídí. Takže půl roku to tak minimálně trvá. Bylo třeba rozlišovat, taky jsem hodně naslouchal těm mladým, já s mladýma nežiju, oni to, takže vědí, co potřebují, já to nevím.“