Po úspěšném zvládnutí zkoušek nám zůstalo deset dní na odpočinek (abychom byli přesní, třeba ještě odpočítat dni strávené „údržbou“ kláštera a kostela, ale do těchto detailů nebudeme zacházet ). Dohodli jsme se, že nebudeme plánovat žádné výlety na více dní, ale zůstaneme v bratislavském klášteře a sem-tam si někam odskočíme.
Nejprve jsme v pondělí navštívili rodinu a farnost br. Tomáše Vlčka, zde v Bratislavě. Druhý výlet se uskutečnil ve středu (6. února). Naším cílem byla „moravská vesnice Vítonice“, odtud pochází náš spolubratr Josef M. Vrána. Cestou přes Rakousko, jsme se zastavili na Moravském poli. Br. Vladimír je totiž zapáleným historikem a toto místo, kde se 26. srpna1278 odehrála bitva mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a císařem Rudolfem I. Habsburským, bylo jeho dávným snem navštívit. Tuto událost připomíná pomník u cesty, který jsme velmi rychle našli, protože tak velká „skála“ se nedá přehlédnut.
Další zastávkou bylo město Znojmo, které se nachází už jen kousek od našeho cíle – Vítonic. Prohlídku jsme začali v bývalém kostele kapucínů, potom jsme se šli pomodlit breviář do kostela sv. Mikuláše. Pozdravili jsme místního otce děkana mons. Jindřicha Bartoše, nabídl nám parkovací místo na jeho faře,což jsme vděčně přijali. Také zval na čaj, který jsme odmítli, neboť nás tlačil čas a v plánu jsme měli navštívit náš bývalý minoritský kostel, který nechal zbourat císař Josef II. a klášter který je využit jako městské muzeum. V muzeu nás, jako „bývalé majitele kláštera“ nepoznali, takže jsme pěkně zaplatili vstupné. Myslím si však, že to stálo za to. Kromě kláštera jsme si prohlédli výstavu nerostů, zvířat a orientálních zbraní. Po prohlídce jsme se ještě prošli lesní pěšinkou k Znojemské přehradě. Po krátkém bloudění jsme našli auto (naše) a překonali jsme poslední kilometry, které nás dělili od Vítonic.
Zde nás očekávali a mile přijali Josefovi rodiče. Před týdnem měli zabíjačku, nabídli nám všechny dobroty, které jim z této „akce“ zbyly. Následovala mše svatá v Práčích, od Vítonic vzdálená 5 km. Kromě toho, že jsme všichni ministrovali, br. Josef se zhostil i úlohy zpěváka neboť chyběl varhaník. Po mši sv. jsme se vrátili k Josefovi domů, „popovídali jsme si“, pomodlili společně s rodiči i Josefovou sestrou nešpory, rozloučili a vydali jsme se na zpáteční cestu do Bratislavy přes Rakousko.
Text: tmv Foto: bratia minoriti
