Kdo by dokázal popsat blaženost, jakou František zažíval, když rozjímal ve stvoření o moudrosti Stvořitele, o Jeho moci a dobrotě. Čerpal podivnou a nevyslovitelnou radost, když se díval na slunce, když pozoroval měsíc, hvězdy a celá nebesa. Ó, prostá zbožnosti, ó, zbožná prostoto!
Všechna stvoření nazýval bratry a takto povznesen, zrakem srdce rozpoznával hluboká tajemství stvoření.
Prostota
