Dne 5. března 2009 se náš spolubratr P. Bernardin Josef Mráz dožívá 100 let a je tak nejstarším členem našeho řádu.
P. Bernardin Josef Mráz se narodil v Levoči 5.3.1909 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Maminka Marie se provdala v roce 1902 v Levoči za vdovce Jana Mráze, který měl tři dcery. Měli spolu čtyři chlapce. Nejstarší a nejmladší zemřeli v mladém věku. Na živu zůstali Josef (P. Bernardin) a o pět let mladší Jan (P. Odilo). Paní Marie pracovala v domácnosti a tatínek Jan jako zedník u mistra. Josef čtyři první třídy základní školy absolvoval v maďarské škole. Pak od roku 1919 – po první světové válce – pokračoval ve studiu na slovenském gymnáziu v Levoči. Během šestiletého studia na gymnáziu ministroval ve farním kostele a navštěvoval kostel minoritů při pobožnostech křížové cesty. V roce 1925, ve věku 16 let, na radu dobrého spolužáka z gymnázia Dominika Novotného (o rok staršího, který znal minority a také se stal minoritou, známým kazatelem na Slovensku a zemřel ve věku 72 let), se rozhodl vstoupit do řádu minoritů. Spolu s ním a dalšími dvěma novici (po roku noviciátu ve Spišském Štvrtku) složil první řeholní sliby (20.9.1926). Byli to první novicové Řádu minoritů nově vzniklého Československa. Pak pokračuje ve studiu v Osimo (filozofie), v Assisi a Římě na San Teodoro (teologie). Tady v kolegiu na San Teodoro se v roce 1929 setkává se sv. Maxmiliánem. V bazilice Dvanácti Apoštolů v Římě dne 12.7.1931 přijímá kněžské svěcení – po obdržení všech možných dispensí – ve věku 22 let. V té době se také jeho mladší rodný bratr Jan stává minoritou a je vysvěcen na kněze v Praze v roce 1937. Jejich rodiče se dožívají svěcení svých synů. Tatínek umírá v listopadu 1942 (ve věku 70 let) a maminka v lednu 1944 (ve věku 68 let).
Po návratu do Československa pracuje 6 let v rodné Levoči, jako kaplan při řeholním kostele Sv. Ducha. V září 1937 je poslán do kláštera v Českém Krumlově jako český kaplan na prelátství. Během okupace (od roku 1938) bylo v Českém Krumlově málo věřících mluvících česky, proto v únoru 1942 byl poslán do Opavy jako kaplan farnosti, aby zpovídal česky a německy mluvící věřící. V březnu 1945 byla Opava evakuovaná, proto odjel do Brna a pak do Českého Krumlova.
V Českém Krumlově prožil radost osvobození Američany. V tomto klášteře pobýval až do 3.5.1950. Tři dny později byl internován v Bohosudově a pak převezen do Oseku (u Duchcova) a pracoval v tovární fabrice. V den Neposkvrněného početí Panny Marie 8. prosince 1950 byl uvolněn a přijel do Prahy do kostela sv. Jakuba, kde byl ustanoven jako kaplan farnosti (sv. Jakuba, sv. Ducha a sv. Haštala, ve kterých byl farářem P. Leander František Tripský), až do roku 1976.
Osvobození a návrat ke kněžské službě právě ve svátek Panny Marie považuje za zvláštní dar Matky Boží – odpověď Boha na modlitby na přímluvu sv. Maxmiliána. V 1976 byl jmenován jakožto prozatímní administrátor farnosti sv. Jakuba. Těžká doba a starosti se podepsaly na zdraví – kardiální onemocnění (pobyty v nemocnici) – proto v červenci 1981 odešel do důchodu a stal se výpomocným duchovním u sv. Jakuba.
Rok 1989 – kanonizace sv. Anežky – přinesl změny a naději na obnovení řeholního života. Obnovení kláštera a příchod mladých bratří do Prahy (kleriků) považuje za zázrak. Sám se ochotně zapojil do života klášterního společenství a svou modlitbou vyprošuje Boží požehnání všem.
Jeho mladší bratr P. Odilo zemřel ve věku 93 let v klášteře v Levoči na Slovensku.
Našemu oslavenci přejeme hojnost Božího požehnání a něžnou ochranu Panny Marie.
text: S. Gryň, foto: B. Heczko
