Jurua je asi pětitisícová osada u řeky se stejným názvem. Kolem se rozkládá přírodní rezervace, která spolu s 12 osadami tvoří farnost. Až sem sahá minoritská misie.
„Když jsem před 3 lety předával svému nástupci diecézi Luisiana, kde jsem působil jako diecézní biskup, nechtěl jsem jít na ´zasloužený odpočinek´, ale chtěl jsem pokračovat ve své misijní službě“ – říká zakladatel misie biskup Augustyn Januszewicz OFMConv – „a stalo se, že mě Boží vůle poslala do Jurua, kde nebyla stálá kněžská služba od smrti předcházejícího faráře v r. 1990.“
Otec biskup Januszewicz oslavil 50 let svého kněžského svěcení. V současnosti pracuje v Jurua také o. Janusz Danecki OFMConv a další misionáři z minoritské provincie sv. Maksmiliána v Brazílii se na službu v Amazonii připravují.
“O Amazonii se velmi často mluví v souvislosti s globální ekologií, ale většinou abstraktně jako o ´světových plících´, ´přírodním dědictví lidstva´, ohromných tropických lesích atd. Velmi zřídka se ale mluví o obyčejném každodenním životě místních – říká o. Stanislaw Jaromi OFMConv z minoritského sekretariátu spravedlnosti, pokoje a ochrany stvoření – Moje cesta do Jurua byla konkrétní zkušeností s každodenním životem v brazilské Amazonii. Už to, že po cestě letadlem následuje čtyřicetihodinová plavba po řece, čili dvě noci a půl dne na loďce přímo uprostřed tamější přírody, dělá nezapomenutelný dojem a koriguje všechny informace z knížek a článků, které jsem o Amazonce četl“.
Misie v Jurua je zvláštní, protože zahrnuje oblast přírodní rezervace, která byla vytvořena ve spolupráci s tamějšími obyvateli. To dává příležitost zahrnout do místního programu františkánskou myšlenku ekologie. Farníci jsou velmi otevření františkánským myšlenkám, protože – jak zdůrazňují – díky katolické církvi a díky práci jejích služebníků si uvědomili svou hodnotu a identitu. Dnes se cítí být hospodáři této země a chtějí spolurozhodovat o jejím osudu.
“Zvláštním zážitkem byla pastýřská návštěva v osadě Antonina – vzpomíná účastník výpravy o. Jaroslaw Wysoczański OFMConv, generální sekretář misijní animace – Tato osada, ve které je 22 domů, je postavena na vodě a všichni obyvatelé musí umět plavat a řídit loďku. Obyvatelé této osady za to, že se o ně naši misionáři starají, si sami postavili kostelíček, který jsem měl to štěstí posvětit. Je to zvláštní, že jsou ještě taková místa, kde se mše svatá slouží jednou nebo dvakrát za rok. Ale díky místním lídrům a katechetům farnost žije a vděčně přijímá své pastýře.“
Text a foto: o. S. Jaromi, OFMConv.
