Cvilín – Víkend 17.–18. září byl ve cvilínském kostele Panny Marie Bolestné a Povýšení svatého Kříže ve znamení hlavní poutě. Věřící se při ní mohli zúčastnit bohoslužeb, adorace nebo křížové cesty. Hlavní mši sv. sloužil v neděli 18. září provinciál minoritského řádu P. Piotr Pawlik, OFMConv.
Duchovnímu programu předcházel v páteční podvečer program kulturní. Na komentovanou prohlídku Perly Slezska, jak se Cvilínu někdy přezdívá, navázal varhanní koncert duchovní hudby, při němž se u královského nástroje vystřídali Daniela Šulyová a Jakub Osadník.
Poutní sobota na Cvilíně započala pobožností křížové cesty, načež následovala mše sv., při níž provinciál řádu menších bratří P. Piotr Pawlik, OFMConv, pohovořil o nutnosti přijímat kříže, které na svých životních cestách potkáváme. Poté žehnal rektor poutního chrámu P. Sebastian Gruca, OFMConv, přítomné ostatky sv. Kříže. Zhruba půldruhé hodiny trvající adorace se závěrečným svátostným požehnáním pak sobotní program završila.
Jestliže sobota byla zaměřena spíše na liturgickou památku Povýšení svatého Kříže, neděle už na druhou část patrocinia cvilínského kostela, a sice na Pannu Marii Sedmibolestnou. V ten den byly slouženy tři mše sv. (předcházela jim modlitba sedmibolestného růžence), přičemž dvě dopolední proběhly v češtině a odpolední v polštině. Kazatelem při nich a hlavním celebrantem druhé dopolední (doprovázené Krnovským chrámovým sborem pod vedením Václava Mičky) byl opět P. Pawlik. Ten zavzpomínal na svou zesnulou matku, která ho ještě na smrtelné posteli odkazovala na Nejsvětější Pannu, aby se vždy a za všech okolností utíkal pod její ochranu. Krom jiného se pak věřícím, kteří se na zcela zaplněný Cvilín sjeli nejen z Krnova a okolních vsí, ale např. i z Ostravska, jihomoravského Tišnovska či z Prahy, svěřil s vnuknutím či vnitřním hlasem, který zaslechl při večerní modlitbě: „Vy, minorité, můžete opustit všechny kláštery, ale toto místo – Cvilín, opustit nesmíte. Nikdy. To jste dostali za úkol spravovat za všech okolností.“
Tato výzva může být mementem i pro nás ve vztahu k Bohu – opustit můžeme vše, ale Boha ne. Nikdy.
