Na závěr letošních oslav 800. výročí založení našeho řádu, jsme se téměř všichni bratři z české provincie vydali na pouť. Kam jinam mohly směřovat naše kroky, než na místo, kde to všechno začalo – do Assisi.
Po cestě jsme se zastavili na dalším významném místě – v Padově. Zde spočívají ostatky světce, kterého miluje a uznává celý svět, dokonce i muslimové. Ostatky našeho bratra, sv. Antonína.
Modlitba u jeho hrobu a relikvií nesměla chybět.
Další den jsme strávili na hoře La Verně. Zde v září roku 1224 sv. František obdržel stigmata (rány umučení Ježíše Krista) a od té doby se ukřižovanému Spasiteli podobal nejen svým nitrem, ale i zevnějškem. Této události předcházelo čtyřicet dní postu, hluboké modlitby a pohroužení v Boha. I pro nás to na tomto místě byl čas ztišení a zamyšlení se nad tím, jestli se i my sami podobáme Kristu.
Ostatní dny jsme už strávili ve starobylém městečku Assisi, jehož historie sahá daleko před dobu sv. Františka. Je jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Itálii, dosud si zachovalo středověký ráz a řadu významných uměleckých památek.
Vrcholem celé pouti byly chvíle modliteb a rozjímání strávené u hrobu našeho Otce, sv. Františka, kde jsme také jednou sloužili mši svatou. Byly to velmi cenné momenty, ke kterým se jistě budeme vracet v dalších dnech našeho života. Tím spíš, že atmosféra krypty, ve které Františkovo tělo spočívá, obklopeno hroby čtyř prvních bratrů, je opravdu výjimečná a nepopsatelná.
Důkladně jsme si prohlédli baziliku sv. Františka, která byla postavena v letech 1228 – 1253 a společně jsme odhalovali bohatou symboliku překrásných fresek od slavných malířů Giotta a Cimabua. Bazilika je třípatrová, skládá se z horního kostela, dolního kostela a krypty s hrobem sv. Františka. Zachovala se v téměř původní podobě a patří k nejstarším gotickým stavbám na území Itálie.
Také prohlídka minoritského kláštera Sacro Convento (Svatý konvent) byla obohacením. Silným dojmem na nás zapůsobily místnůstky, v nichž několik let pobýval sv. Josef Kupertinský. Jejich surovost a prostota odráží jeho hluboký duchovní život a pokoru.
Dvakrát jsme putovali pěšky na další významná místa – do San Damiana, Porciunkule a Rivotorto. Kostelík sv. Damiána je místem velmi důležité události v průběhu Františkova obrácení. Zde se totiž sv. František setkal s Kristem, který k němu promlouval z kříže. A následně sv. František vlastníma rukama opravoval tento kostelík, pocházející ze 7. – 8. století. Později u něj vznikl klášter prvních klarisek, a také zde žila a zemřela sv. Klára. Sem směřovala i korespondence sv. Anežky České se sv. Klárou. Klářino tělo dnes spočívá v bazilice sv. Kláry v Assisi, kde jsme sloužili jednu z dalších mší svatých.
Porciunkula je bazilika Panny Marie Královny andělů v blízkosti Assisi. Původně byla Porciunkula jen malou kaplí s kouskem lesa, kterou František dostal od benediktinů z kláštera San Benedetto. Po světcově smrti zde vznikl malý klášter a teprve v 16. století byla Porciunkula zahrnuta do stavby velké baziliky. Je to místo, které sv. František obzvlášť miloval, místo velkých milostí pro náš řád. Zde se František se svými bratry usadil, když se vrátili z Říma s papežovým souhlasem s jejich řeholí (1209). Zde spolu se sv. Klárou založili druhý františkánský řád. A zde také sv. František 3. 10. 1226 zemřel. Dodnes stojí kaple na místě Františkovy smrti.
V Rivotorto nějaký čas pobývali bratři (předtím, než se většina z nich přemístila do Porciunkule) v nepříliš prostorné chatrči, jež je dnes zahrnuta do stavby poutního chrámu.
Zde na nás čekal zajímavý zážitek. Pršelo a zároveň svítilo slunce, a tak se ukázala duha. Byla ale výjimečná. Viděli jsme totiž úplně celý její oblouk a navíc její barvy zářily obzvlášť sytě.
Tato pouť tedy byla vyvrcholením oslav 800. výročí založení našeho řádu. Byla naším poděkováním za dar sv. Františka, za tak dlouhou existenci našeho řádu, za povolání každého z nás k životu v řádu minoritů a za všechny Boží milosti pro náš řád i pro nás jednotlivě. Během ní jsme se také modlili, za naše příbuzné, farníky, dobrodince a přátele.
Text: br. Vladimír H.
Foto: br. Bohdan H.
