…aneb 16. Františkánské setkání mládeže

Cvilín – Ve dnech 29. 6. – 4. 7. se asi osmdesát mladých z celé republiky sešlo na poutním místě u Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně, aby zde, u Panny Marie Sedmibolestné, prožilo již 16. Františkánské setkání mládeže. Jeho mottem byla věta sv. Pavla „Žijte jako děti světla“ (Ef 5,9) a zastřešujícím motivem pak Kérygma, tedy radostné hlásání evangelia nebo „umět Boží slovo žít a s vírou za Ježíšem jít“, jak zněla slova refrénu hymny letošního FSM.

Kérygma

Proč zrovna toto téma? Jen ať si to vysvětlí o. Robert Mayer OFMConv., vedoucí FSM sám. „Nedávno dělali duchovní obnovu na téma Kérygma v naší farnosti. Myslel jsem, že je to zastaralé, že to není potřeba, ale na sobě jsem zjistil, že člověk to sice teoreticky ví, ale v praxi je to jiné. Je to třeba prožít – to přijetí Pána Ježíše za svého osobního Pána a Spasitele. A je to vlastně spjaté i s Rokem víry, který vyhlásil Benedikt XVI.,“ připomene další souvislost.

Podstata Kérygmatu se dá shrnout do pěti bodů – 1. Uvědomení si lásky Boží; 2. Uvědomění si toho, že hřích mě od Něj odloučil; 3. Přijetí Ježíše jako svého osobního Spasitele; 4. Nechat se naplnit Duchem svatým; 5. Role Panny Marie (bod dodávaný katolíky). Proto začalo letošní FSM již v pátek, aby mohli mládežníci čtyři výše zmíněné body prožít ve čtyřech celých dnech. Ten pátý pak zastřešovala Matka Boží na tomto nádherném poutním místě.

Od pátku do středy tak byli mladí účastníci při mších, přednáškách či následných skupinkách, na nichž se probíralo slyšené při přednáškách, formováni v duchu těchto bodů, aby mohli po osobním přijetí Krista jako svého Spasitele vyznat své hříchy a odjet ze Cvilína naplněni Božím Duchem a s ochotou radostně hlásat zjevenou pravdu evangelia.

Communio

Dobrým zvykem na FSM je vytvoření společenství, jež není jen o jménech a fyzické přítomnosti několika jedinců, ale hlavně o srdcích a duchovní spřízněnosti. „Líbilo se mi to vědomí, že nejsem sama věřící v tom věku,“ řekla Lucka z města sirek, ze Sušic. Stejně zapáleni byli i jiní: „Mně se líbilo, že jsme tu byli v hojném počtu věřící mladí lidi,“ řekla Eva z Milínova. Honza z Uherského Brodu to trochu rozvinul: „To společenství uzdravuje člověka, je to fakt síla. Zažívám to tady každý rok, je to fakt úplně… úplně balzám, když si lidi věří, nemají k sobě žádné předsudky. Je to takové hrozně bezprostřední, je to krásné, fakt.“

Nešlo o kýčovitě a křečovitě úsměvy, jak by se mohlo někomu zdát. Na místě vpravdě požehnaném, na místě promodleném až na kost prostě vane Boží Duch a vnáší radost do otevřených srdcí. „Já jsem byla ze všeho nadšená, jak se ti lidi otevírali Duchu svatému,“ svěřila se Sabina z Mutěnic. Není pak divu, že se mohli lidé otvírat i sobě navzájem, což přispívalo k vyjasnění dosud nejasných věcí, jak se to „přihodilo“ kupř. Honzovi ze Zlína: „Určitě mě to obohatilo, poznal jsem hodně duchovní lidi a přátele. Ve skupinkách jsme probírali věci, které jsem řešil v poslední době, tak jsem se mohl znova zamyslet,“ hodnotí z jiné strany otevřenost a vytvoření společenství. Ale dosť bolo citátov, všecky ohlasy si můžete přečíst pod článkem.

Zpovídám se, tedy jsem

Ovoce toho otvírání docenili kněží hlavně, když kvitovali s povděkem „vyšší jakost“ zpovědí: „Udělali si krásné zpytování svědomí a bylo to poznat, že se jich Bůh dotkl,“ uvedl o. Robert. Přitaká mu o. Bonaventura Čapek OFM: „Oproti takovým zpovědím třeba přede mší nebo při poutích je to někde jinde, už jen proto, že trvají déle, ale je taky vidět, že chtějí řešit ty problémy, hříchy, že mají touhu s tím něco dělat. Ty zpovědi jsou takové hezké, jsem za to Bohu vděčný.“

Jo, program připravený organizátory a za ta léta už notně ozkoušený připraví mladé penitenty na dobrou zpověď. A tak v potemnělém kostele, jímž se linou písně decentně zpívané scholou, a s posilou získávanou pohledem na Krista vystaveného v Nejsvětější svátosti na oltáři přistupují k bočním oltářům a šeptají slova vyznání, aby vzápětí na to uslyšeli „Ego te absolvo“. Milost Boží působí a nejedna zpověď se rovná při těchto Večerech smíření té životní.

Io triumphe

Ve starověkém Římě měl vojevůdce dobyvší nějaké území, popř. zvítězivší v nějaké válce nárok na slavení tzv. triumfu. Do Věčného města vkráčel pompézní průvod slavnostně vítaný římskými občany. V čele šli senároři, za nimi hudebníci a otroci nesoucí výjevy z bitvy. Lid římský mohl vidět mimo jiné drahocennou kořist získanou z palácových a chrámových pokladnic nepřátel, cizokrajnou zvířenu žijící na dobytém území, stovky a tisíce zajatců z řad obyčejných lidí až po ty nejvznešenější, ke konci průvodu šli v poutech králové a vojevůdci pokořené armády a za nimi jel na voze taženém dvěma bělouši sám triumfátor. Za vozem kráčeli legionáři volající: „Io triumphe!” Za vojevůdcem stál otrok, který nad jeho hlavou držel vavřínový věnec a uprostřed všech těch ovací mu neustále šeptal do ucha tato slova: „Hominem te esse memento! – Pamatuj, že jsi jen člověk!” Slova pronášená otrokem měla dotyčného varovat, aby mu nepřerostla sláva přes hlavu a nepokoušel se o víc, než nač měl.

Průvod, který vyšel ze cvilínského chrámu byl poněkud odlišného řazení i ražení, především však zcela jiného ducha – ducha svobodného, nikdo nebyl spoután, pokud v to nepočítáme pouta lásky. V čele tohoto průvodu šli ministranti s křížem, svícemi a kadidlem a za nimi kněz majestátně nesoucí Nejsvětější svátost nad hlavami přítomných. Nikdo nevolal „Hominem te esse memento!”, ale „Io triupmhe”, jen jinými slovy a navíc ve zpěvu: „Ježíši, Ty jsi můj Pán”„Bůh je láska má“ či „Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina?!“ apod. Lidu krnovskému se představoval jejich Král.

Zde si dovolím osobní poznámku: na tento Eucharistický průvod jsem se nesmírně těšil. Těšil jsem se na to, jak ve svém městě půjdu ve slavnostním královském průvodu a budu se honosit tou aristokratickou výsadou kráčet za svým Spasitelem, kráčet za Ním po cestě, po níž jezdím na kole, po chodníku, po němž chodím na mši nebo třeba na poštu. Až tudy půjdu příště, bude to s vědomím, že tudy přede mnou kráčel On…

Samotnému průvodu předcházelo pomazání olejem radosti. Hrozící bouřku odehnal jeden společný Zdrávas, hned vzápětí se obloha rozjasnila do modra. Krnovskými ulicemi pak průvod došel až do minoritského kostela v centru města, z nějž mladí spřízněnci sv. Františka po krátké adoraci vyšli na náměstí, kde vystoupila s hudebním pásmem křesťanská skupina Hrozen. Někteří mladí tančili, jiní se věnovali kolemjdoucím a seznamovali je jak s podstatou této akce, tak se samotným Ježíšem.

Kérygma nejen na FSM

Použiju-li slov o. Roberta, Bůh se mladých na Cvilíně dotkl. Mnohým z nich se opravdu podařilo přijmout Krista jako svého osobního Spasitele. Naprostá většina vyznala své hříchy a dosáhla rozhřešení. Všichni nebo aspoň většina odsud odjížděla s předsevzetím, že Bůh už do nich nebude „nešťastně zamilovaný“, jak Boží lásku k nám charakterizoval o. Jan Randa z Města Albrechtic, ale že na Jeho lásku budou odpovídat stejnou mincí a Bůh ztak bude milovat šťatsně. A též s tím, že vezmou za svá sova básníka Rio Preisnera: „Na nás je cvičiti sluch pro slovo Boží“, tedy že budou radostně hlásat evangelium i ve svém okolí. S tímto se rozjížděli do svých domovů. A proto to bylo dobré FSM.

Hrr na dojmy

Co se vám líbilo na FSM nejvíc, he?

Lucka (Sušice):„Líbily se mi adorace a taky to vědomí, že nejsem sama věřící v tom věku.“

Mirča (Blansko): „Byla tu spousta duchovních prožitků, jen mi vadilo, že nebylo tolik času to vstřebat.“

sestra Františka (Krnov): „Mně se to líbilo tak celkově. Vloni mě některé věci zklamaly, ale letos to bylo skvělé – hlavně ten Eucharistický průvod.“

Pavel (Praha): „Všechno.“

Martina (Velké Meziříčí): „Je tu společenství, mám tu přátele a chtěla jsem letos i pomoci.  I ve skupinkách to bylo dobré, dozvěděla jsem se nové věci.“

Petr (Dolní Bojanovice) – „Když jsem byl mladší, tak jsem na takové akce nejezdil. Co jsem se seznámil s Marťou, tak na takové akce jezdím a jsem za to moc rád, protože mě to dost přiblížilo k Bohu. Než jsem se seznámil s Marťou, byl jsem na takové cestě zpět k Bohu, předtím jsem si prožil takovou krizi víry a zjistil jsem, že mi Pán Bůh chybí v životě. Chodil jsem sice do kostela, ale díky ní jsem poznal, že ta víra se dá prohloubit víc, že to jde.“

Hanka (Brno): „Jsem tu poprvé a moc se mi tu líbí – kvůli té atmosféře, lidi tu jsou takoví otevření, přátelští a člověk tu může hodně načerpat – a nedá se ani říct, co je tu nejlepší, z každého se dá hodně načerpat.“

Jana (Zbýšov u Brna): „Přijela jsem sem prohloubit duchovní život, je to takový odrazový můstek a příště přijedu zas. Musím, to by jinak nešlo.“

Lukáš „Koňas“ (Opava): „Líbila se mi svědectví, byla dost osobní, myslím, že promlouvá do dnešního světa. Byla otevřená a zobrazují témata, která jsou v dnešní době problémová, jako je sex, drogy, okultismus a satanismus.“

Maruška (Jihlava) – „Nejvíc mě zaujaly všechny ty chvály a zpívané modlitby, to se mě úplně dotklo. Ty přednášky jsou podávány živě, nikdo se nenudí, navíc se zabývají těmi jeho problémy a líbí se mi tu, že člověk najde vztah pro ztišení i zábavu. Libí se mi ty vztahy tady, jak spolu vycházíme. Nebo třeba ten průvod městem, myslím, že to bylo požehnané Bohem. Přišli tam i nějací lidi, kteří potom přišli za námi opékat, mohli jsme si s nimi popovídat a i o věcech, o kterých se třeba ještě nezamýšleli.“

sestra Klára (Bielsko – Biala): „Mně osobně se tam líbí hodně věcí, hlavně adorace, společenství, nejvíc samozřejmě mše svatá.“

Honza Uherský Brod: „Líbilo se mi, jak tu byli všichni otevření. To společenství uzdravuje člověka, je to fakt síla. Zažívám to tady každý rok, je to fakt úplně… úplně balzám, když si lidi věří, nemají k sobě žádné předsudky. Je to takové hrozně bezprostřední, je to krásné, fakt.“

Jana (Praha) – „Líbí se mi tu hodně, ze začátku se mi líbila ta organizace, jak to tady je zorganizováno, líbí se mi moc ty adorace, které tu máme, pak přednášky a hlavně to zpovídání.“

Hanka (Brno) – „Nedá se říct to tak, co se mi líbilo nejvíc. Z každého se dá vzít hodně.“

Táňa (Ternopyl – Ukrajina) – „Asi to, že ta mládež byla otevřená. I třeba ty kněží – nebyla tu bariéra, mohl tu působit Duch svatý, nikdo se nemusel cítit něčím míň, protože byli maximálně otevření pro tu mládež.“

Sabina (Mutěnice) – „Já bych řekla možná tak trochu přezbožněle, že se mi líbilo, že všichni měli radost. Já jsem byla ze všeho nadšená, jak se ti lidi otevírali Duchu svatému. Jsem tak komplexně spokojená se vším. A asi tím, že byla ta organizace taková dobrá, tak jsem necítila, že by to někde drhlo.“

Eva (Milínov) – „Mně se líbilo, že jsme tu byli v hojném počtu věřící mladí lidi.“

Lucka (Sušice) – „Líbily se mi adorace a taky to vědomí, že nejsem sama věřící v tom věku, a taky to společenství tady.“

Honza (Zlín) – „Určitě mě to obohatilo, poznal jsem hodně duchovní lidi a přátele. Ve skupinkách jsme probírali věci, které jsem řešil v poslední době, tak jsem se mohl znova zamyslet. A byla to taky taková relaxace po pracovním roce, tak jsem si odpočinul. Duchovně mě to určitě posunulo dál, jsem moc spokojený.“

o. Bonaventura (Praha) – „Myslím, že je tu opravdu hezká atmosféra. Je to tu takové moc živé, radostné, takové životné. Někdy jsou ty mládežnické akce takové unylé, nucené, jakoby seshora tlačené, aby se něco zorganizovalo. A tady se mi moc líbí, že je to takové živé a že ta děcka jsou tu ráda.“

Libor Rösner

Bůh se jich dotkl…