Před 50 lety začali bratři z Řádu menších bratří konventuálů pracovat v další asijské zemi, tentokrát v Jižní Koreji. Prvním řeholníkem, který tam přijel, a který byl vyhnán komunistickou vládou Číny, byl  o. Franciszek Faldani OFMConv, který pocházel z Itálie.

Korejská republika (Jižní Korea) leží v jihovýchodní Asii. Je  po Filipínách druhou asijskou zemí podle počtu křesťanů, protestantů, katolíků a pravoslavných. Křesťané jsou nejdynamičtějším náboženským společenstvím v zemi, která má asi 49 miliónů obyvatel, z toho v hlavním městě Soulu žije asi 10 miliónů.

Kolem 25 procent obyvatelstva jsou křesťané několika vyznání. Většina se hlásí k protestantismu (asi 20 procent), který odebírá věřící regionálním náboženstvím – budhismu a šamanismu – protože lépe odpovídá potřebám věřících, kteří hledají náboženství hlásající, že člověk může svůj osud ovlivnit.

Kromě toho, protestantismus nepřivezli do Koreje bílí misionáři (jako např. v Číně), ale Korejci se evangelizovali sami. V době japonské okupace (1910-1945) se křesťanství stalo národním náboženstvím. Po rozdělení korejského poloostrova v r. 1953 podpořila křesťanství Jižní Koreje vláda i Amerika, a protestanti už tehdy tvořili většinu křesťanů.

Tak jako kdysi v Evropě, tak nyní i v Koreji vyzývá protestantismus věřící k tomu, aby pracovali a obohacovali se ke slávě Boží, a stává se náboženstvím stoupenců volného trhu. Co se týče počtu protestantských misionářů, je Jižní Korea druhá po Americe. Na misiích pracuje asi 17 tisíc Korejců, mimo jiné i v muslimských oblastech, kde za hlásání evangelia hrozí smrt.

Prvních 15 let katolicismu v Koreji (konec 18. století) bylo ve znamení evangelizace světskými osobami. Teprve později tam začali přijíždět misionáři z Číny a Francie. V současnosti je v Koreji asi 5 miliónů katolíků, což je 10 procent obyvatel.

Občanská válka v Koreji (1950-53) společnost zpustošila materiálně i morálně a rozdělila zemi na dva státy – komunistickou Severní Koreu a demokratickou Jižní Koreu. Tisíce katolíků, kteří utekli ze severu země, našlo útočiště na mnoha místech na jihu.

Ke konci 50. let 20. století jihokorejský biskup John Choi poprosil evropské řády o pomoc a poslání pastýřů. V r. 1958 se minorité dohodli, že do Koreje pošlou dva korejské seminaristy, kteří měli být vysvěceni na kněze v Japonsku. K založení kláštera bylo ale potřeba najít někoho staršího, zkušenějšího. Byl vybrán o. Franciszek Faldani OFMConv, který po pěti letech musel opustit misie v Číně, protože byl vyhnán komunistickým režimem Mao Ce Tunga.

Začátky byly velmi těžké, ale misijní veterán o. Francizsek s pomocí dalších minoritů z provincie padovské a z Abruzie dokázal položit základy dalšího rozvoje minoritské misie. V Soulu, na svahu hory poblíž řeky Han vybudovali klášter a pastorační středisko.

Dnes mají minorité v Koreji dvě „ikony” své přítomnosti: o. Giancarla Faldaniho OFMConv a „mezinárodní oázu” v Soulu – středisko, kde se setkávají cizinci.

O. Faldani má 66 let, do Koreje přijel v r. 1969. Od r. 2000 je farářem v Soulu. Před třemi lety obdržel titul čestného občana Soulu. „Tato odměna není pro mne, ale pro řád, za realizaci díla pro chudé“ – skromně říká.

Jak říkají italští minorité, život o. Giancarla je krásným příkladem realizace misijního charismatu italské církve v Koreji. Řeholníci žertem říkají, že minoritský řád v Koreji je dílem třech Faldanich: o. Giancarla a jeho dvou již zemřelých příbuzných – strýce a průkopníka misie o. Franciszka a bratrance o. Pavla.

Od r. 1969, kdy do Koreje přijel o. Gianfranco a o. Antonio Di Francesco (z Abruzie), se minorité začali stále více účastnit společenského, kulturního a náboženského života země. Vytváření minoritské misie v Koreji probíhalo zároveň s obrovským ekonomickým, politickým, společenským, a také náboženským rozvojem. V r. 1958 počet katolíků nepřekračoval 800 tisíc, dnes je jich asi 5 miliónů, z toho více než polovina přijala křest v dospělosti. ??Samostatná korejská provincie vznikla v r. 2001 a v současnosti čítá 50 kněží a 7 bratří. Kláštery se nacházejí ve čtyřech hlavních městech: v Soulu, Pusanu, Taegu a Inchonu. Pouze 4 minorité nejsou Korejci, ale jsou to italští misionáři, kteří se angažují v pomoci nezletilým dětem, ve formaci seminaristů, starají se o budovy klášterů, kostelů a nemocnic a poskytují duchovní služby imigrantům a cizincům.

Na fotografiích:
1. První minorité v Koreji
2. o. Giancarlo Faldini
3.-5. minorité v Koreji dnes
6. účastníci kapituly Provincie sv. Maxmiliána Kolbeho v Koreji a generál řádu o. Marco Tasca, říjen 2008

Minorité v Koreji