Pouť Rytířů Neposkvrněné a čtenářů časopisu Immaculata.
Obyčejně se tato pouť koná v sobotu co nejblíže svátku sv. Maxmiliána Kolbeho, zakladatele Rytířstva, nicméně letos na tuto sobotu připadla slavnost Nanebevzetí Pany Marie, proto se Rytíři u své Paní sešli tentokrát na sv. Dominika.
Program byl obdobný jako při předchozích poutích, jen křížová cesta se kvůli neúnosnému horku konala pod chladivým pláštěm Sedmibolestné. Opět byla jednotlivá zastavení prokládána myšlenkami zakladatele Rytířstva a v nesení kříže se střídali věřící.
V poledne pak začala mše sv., kterou sloužil provinciál minoritů, o. Bogdan M. Sikora, OFMConv., jenž se ve svém kázání velmi otevřeně – a dodejme sympaticky a správně – zamýšlel nad situací v dnešním světě, jenž se vzdal Boha, pravdy a zdravého rozumu, aby pod rouškou domnělé svobody zotročil člověka hříchem. Připomněl pak slavné události dějin (bitvu u Lepanta či „Zázrak nad Vislou“), při nichž utíkání se věřících k Matce Boží mělo za výsledek zcela nečekané vyústění zdánlivě beznadějných situací. Nakonec povzbudil věřící příslibem Panny Marie z Fatimy, že její Neposkvrněné Srdce zvítězí.
Po pauze na občerstvení a vzájemné sdílení následovala adorace, při níž se věřící mohli opětovně odevzdat Kristu, a to třeba i úkonem zapálení svíce na znamení tohoto odevzdání se, popř. vyřknutím tohoto vyznání do mikrofonu. Po více než půlhodinové adoraci následovalo svátostné požehnání a zakončení poutě.
= Libor Rösner =
