Možná, že i ty se po dvou týdnech adventu ptáš: Co tedy mám dělat? Co mám dělat během tohoto adventu?
Víme, že advent je doba očekávání příchodu Ježíše Krista. Celý náš život na této zemi je tedy adventem, neboť očekáváme druhý příchod Ježíše Krista. Co tedy máme dělat během našeho životního adventu? Jan Křtitel nám dává odpověď, kterou po něm hlásal Ježíš: milovat.
Po smrti totiž nebudeme souzeni podle našeho výkonu, tak jak soudí člověka dnešní svět. Budeme souzeni podle lásky. Podle toho, jak moc jsme milovali Boha a naše bližní. To ale není to, k čemu nás současný svět vybízí. Ten nám říká pravý opak: miluj sám sebe, urvi co se dá, nehleď na ostatní, užívej si… Jak tedy můžeme dokázat žít výzvu evangelia a milovat především ty ostatní a Boha, když nás okolní svět tlačí zcela opačným směrem? Dá se to vůbec?
Dá, jinak by nás k tomu Bůh totiž nevybízel. On po nás nechce to, co není v našich silách. A tak je možné zapomínat na sebe a milovat ostatní jen s vírou. Ale co je to vlastně víra? Nejde o to věřit nějaké nauce, nějaké pravdě, ale jde o to věřit někomu, věřit Bohu. Věřit Tomu, který nám pravdu říká. Víra je tedy možná jen tam, kde jsou alespoň dvě osoby. Vždyť své nitro můžeme otevřít druhému jen ve víře, jen když on věří nám a my jemu. Abychom tedy mohli věřit Bohu, musíme s ním mít vztah. A vztah znamená, že se dvě osoby setkávají, že spolu mluví a že sobě navzájem otevírají své nitro.
Co tedy máme dělat během adventu a během našeho života? Navázat vztah s Bohem, prohlubovat ho, a tak Mu věřit. A tento vztah se pak bude odrážet i do našeho okolí. Tak jako když se do sebe zamilují muž a žena. Jejich okolí si toho vždy všimne. Stejně tak se navenek projevuje náš vztah s Bohem. A čím je hlubší, otevřenější a opravdovější, tím více dokážeme milovat jak Boha, tak své bližní. A tato láska nám pak otevře nebeskou bránu a až podruhé přijde Ježíš Kristus, budeme schopni Ho přivítat s radostí a zdviženou hlavou.
br. Vladimír F. Hubálovský
