Ve dnech 25.-29. září se bratři z české provincie minoritů vydali na cestu, stejně jako jednou tři králové… Cíl byl stejný… Chtěli jsme se poklonit Pánu.
Samozřejmě teď cesta nebyla až tak náročná, jak tehdy, v jejich době… I když jednoduchá také nebyla. Z Prahy do Kolína se jede víceméně 10 hodin. A dříve je třeba se ještě dostat do Prahy. Právě náš klášter v Praze byl naší první zastávkou na cestě do Kolína, kde jsme se zastavili, abychom oslavili svátek našeho bratra Václava.
Do Kolína jsme se dostali v pátek 26. září večer. Přijeli jsme tam na pozvání kard. Meisnera. Po přivítáni s Hostitelem, ubytování a večeři jsme se vydali na procházku městem, které nás uchvátilo svou krásou. Na druhý den dopoledne jsme se zúčastnili bohoslužby v kolínské katedrále. Po ní jsme obědvali s panem kardinálem. Odpoledne navštívili jsme klášter našich bratři v Kolíně, jež se nachází poblíž katedrály. V kostele, kde působí naši bratři, se nachází hrob bl. Jana Dunse Skota, našeho bratra, jež měl veliký vliv na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie. Ve stejném kostele se také nachází hrob bl. Alojse Kolpinga. (V roce 1980 r navštívil tento kostel papež Jan Pavel II).
V neděli, v den Páně, zúčastnili jsme se bohoslužby s panem kardinálem. Ve svém úvodním slovu nás vřelé pozdravil, což bylo pro nás velkou ctí a radostí. Po mši sváté jsme se rozloučili s našim hostitelem, který následujícího dne odjížděl na náročnou cestu do Turecka, po stopách apoštola Pavla. Cílem této poutě Kardinála byla nejen návštěva a modlitba na svatých místech, ale také vyjednávání s tureckými vládními představiteli, aby dovolili v Tarsu zřídit centrum pro křesťanské poutníky, kteří sem budou v jubilejním roce sv. Pavla hojně přijíždět.
Poslední odpoledne a večer jsme strávili na procházce městem a modlitbě v kostelech města. Toho odpoledne navštívili jsme kostel sv. Ondřeje, kde je hrobka sv. Alberta Velikého OP.
V pondělí jsme se vydali na zpáteční cestu domů. Zastávku jsme udělali u našich bratří ve Würzburku, kde zrovna probíhal “Provinzialfest”. Díky tomu jsme se mohli setkat s bratry z dalších pěti provincií působících v Německu.
Tři králové se vraceli domů jinou cestou, my stejnou. Máme naděj, že i když cesta byla stejná, my jsme stejní nezůstali. Doufáme, že tato pouť a společně prožitý čas posilnily naše vzájemné vztahy a rozšířily obzory našeho vnímání světa.
Panu kardinálovi děkujeme za pozvání. Ale náš dík patří především našemu Pánu, k němuž nás tříkrálová hvězda vedla a který nám štědře uděluje své milosti.
br. Adam
