Když Panna Maria počala Ježíše a přijala Ho tak do svého života, rychle s Ním a s touto radostnou novinou běžela za Alžbětou. Byla tak naplněná radostí, že se o ni potřebovala podělit.
Během letošního adventu jsme se také snažili počít a přijmout Ježíše do svého života. Připravit se na to, že znovu přijde ve své slávě. Vydat se tak na cestu s Ním a k Němu. Tak jako se Panna Maria vydala na cestu za Alžbětou.
Vydat se na cestu, kráčet – toto prosté sloveso má u Lukáše teologický význam, “kráčet podle Božího plánu.” A upřesnění “se spěchem” vyjadřuje Mariinu poslušnost Božímu plánu – její poslušnost není pouhé podřízení se, ale “aktivní oddanost”, s nasazením celé bytosti.
A tak i my, když přijmeme Ježíše do svého života, nemůžeme si Ho nechat jen sami pro sebe. Spolu s Marií Ho máme nést ostatním lidem. Nést jim tuto radostnou zvěst a dělit se o ni. Nejčastěji při setkání s druhými lidmi. V této první kapitole Lukášova evangelia je mnoho setkání – Bůh totiž zasahuje a přináší spásu v rámci běžných lidských vztahů. Ve starověku a především v židovském prostředí pozdrav ještě nebyl formalitou: nebyl pouze “přáním dobra”, ale též “účinným prostředkem”. A Lukáš neuvádí Mariina slova, protože se chce zaměřit na reakci Alžběty. Radostné poskočení dítěte v lůně Alžběty je znamením vnitřního doteku. Alžběta, naplněna Duchem, pak vysloví radostné zvolání. Příchod Marie s Ježíšem v jejím lůně, tedy v jejím životě, se Alžběty hluboce dotknul a vyvolal v ní radostnou reakci a chválu Boha.
Podobnou symboliku můžeme vidět v šíření betlémského světa v těchto dnech v našich kostelích a domovech. Toto světlo vyšlo z Betléma a šíří se do celého světa. Zapaluje jej a plní svým světlem. A to za pomoci lidí.
I my, křesťané, tedy máme nést toto Světlo světa všem lidem. Nesmíme si Ho nechat jen pro sebe. Jinak se srdce dalších lidí nezapálí a nebudou hořet pro Boha. Můžeme to udělat různými způsoby. Pokud jsme Ježíše přijali do svého života, projeví se to pozitivně v našich myšlenkách, slovech a skutcích a naše okolí to uvidí. Můžeme a máme jako křesťané působit v kultuře, médiích, vědě, politice atd., a tam všude nést Ježíše, toto betlémské světlo. On nás k tomu potřebuje, potřebuje se totiž co nejvíce přiblížit ke všem lidem a vstoupit i do jejich života. Buďme tedy jeho nástroji, jeho zapálenými svícemi.
br. Vladimír F. Hubálovský
